Královna z lesa ✔

XXV.

Jen, co jsem vystoupila z kočáru, zběsile jsem utíkala chodbami. Bylo mi jedno, že na mě všichni koukají. Měla jsem jen jediný cíl, dětský pokojík.

Vtrhla jsem do pokoje. Dvorní dámy seděli u její postýlky a Sigrid koukala, co se to děje. Hned jsem ji vzala do náruče a mazlila se k ní. Pak přišel Erik, a obě nás objal. Vyrušilo nás až jakési zakašlání.

"Půjdeme, Eriku?" Zeptal se nesměle Filip, zatímco stál ve dveřích.

Erik přikývl, a ač nerad, vyrazil za svými povinnostmi.

Řekla jsem si tedy, že se projedu. Převlékla jsem se a šla si do stájí osedlat koně. Tentokrát jsem všechny dvorní dámy odmítala. Chtěla jsem jet sama.

Jela jsem jako o závod. Nevěděla jsem, jestli jsem víc udýchaná já nebo kůň. Asi po půl hodině jízdy jsem se rozhodla zastavit u takové studánky. Nabrala jsem si vodu do dlaní a plnými doušky ji vypila. Vrátila jsem se ke koni. V tom jsem však uslyšela za mnou nějaké kroky.

Šla tam taková už straší žena a upřeně na mě hleděla.

"Mužů ti odpovědět na všechny tvé otázky a dát ti talisman, který ti přinese štěstí." Řekla a ten talismam vytáhla.

Hypnotizovaně jsem na něj hleděla a natáhla se po něm, ona s ním však uhla.

"Něco za něco, vzácná paní." Řekla a koukla směrem k měšci, co jsem měla u opasku.

Sundala jsem si ho tedy a vložila jí ho do rukou. Ona mi zase dala talisman.

"Nos ho při sobě a hlídej ho jako v hlavně. Nesmíš ho ztratit." Řekla a někam zmizela.

Ještě v šoku jsem nasedla na koně a vrátila se do zámku.

Vždy jsem byla trošku pověrčivá. Přemýšlela jsem, co na tom je, jestli to funguje.

V tom se mi udělalo strašně nevolno. Bylo mi strašné vedro, motala se mi hlava a chtělo se mi zvracet. Rychle jsem utíkala na záchod a vyzvracela se. Pak už jsem se jen převlékla a lehla si do postele.

Služebná mi radši zavolala doktora. Ani se na mě pořádně nepodíval. Po chvilce se usmál a posadil se vedle mě na postel.

"Nemusím Vás příliš zkoumat, abych poznal, co Vám je. Jste opět těhotná." Řekl a vzal mě za ruku.

Po této zprávě se mi lépe neudělalo, ale byla jsem šťastná. Ten talisman doopravdy fungoval. A bůh ví, že další dítě jsem si přála.

Rozhodla jsem se však nejančit a poprosila jsem doktora, aby si to nechal pro sebe.

Prospala jsem celou noc a konečně mi bylo o trochu lépe. Oblékla jsem se a s Erikem jsme společně snídali.

Nebylo to nejaké mimořádné ráno, dokud do pokoje nevstoupil posel se psaním.

Erik si pročítal řádky, pak ho ale zahodil a svalil se na zem. Držel se za hlavu a plakal.

"Okamžitě odejděte!" Zakřičela jsem na sluhy a sklonila se k Erikovi.

Objala jsem ho a hladila ho po vlasech. Byl navenek takový silný, přitom uvnitř tak zranitelný. Sáhla jsem po tom dopise a také si ho přečetla.

Eriku,

Takových nocí jsi mi říkal, jak mě miluješ. Ve víru vášně jsi mi šeptal do ucha, že jsem tvá jediná. Na našeho syna jsi se byl podívat pouze jednou, zatímco u tvé nejmladší dcery sedíš skoro každou noc. Co ta děvka má a já ne? Co musela udělat, aby se ti dostala do postele? Myslíš pouze tím, co máš v kalhotech, a podle toho to taky vypadá. Jsi bezcitný děvkař, doufám, že tě bůh potrestá. Troufám si to říct, protože jsem na tebe čekala až doteď, ale ztratila jsem naději.

                                  Karin Jacobsdotter

"Eriku, mluví z ní pouze zášť. Ty jsi úžasný otec a člověk. Nevyměnila bych tě za nikiho jiného." Řekla jsem a položila si jeho dlaň na břicho. "A budeš znovu otec. Budeme mít další dítě, které tě bude strašně milovat.