Královna z lesa ✔

XXIV.

Absolutně se mi nelíbilo, to jak se mnou císař jednal. Jako bych byla chleba, kterým by se každý mohl nasytit. Neměla jsem ráda muže, jako byl on.

Snažila jsem se však odreagovat, abych na to nemyslela. Večer se měla opět konat zábava.

Vyšla jsem si na procházku do lesa. Bylo to tu větší teplo a rostlinám se zde více dařilo. Pro člověka, který miluje přírodu to byl ráj. Ať jste se podívali kamkoli, všude jste viděli nějaké květiny.

V tom mě něco napadlo. Chtěla jsem si zase zavzpomínat na staré časy. Na doby, kdy jsem neměla žádné starosti a povinnosti. Lehla jsem si do květin, rozpustila si vlasy, zavřela oči a začala si zpívat. Bylo to pro mě něco magického.

"No to snad ne." Uslyšela jsem kousek od sebe nějakého muže.

Rychle jsem se zvedla, abych se podívala, co se to děje.

"Karin? Už jsem si myslel, že jsem opět potkal nějakou divoženku." Usmál se na mě Erik.

Já jsem k němu přiběhla a rychle ho objala. On si mě k sobě přivinul, ale bylo poznat, že ho mé gesto značně rozhodilo.

"Miluji tě. Jen jsem chtěla, abys to věděl." Řekla jsem a pohlédla mu do očí.

"Vždyť já tebe taky, a moc. Nic na světě pro mě není tak důležité, než jsi ty a aše dcera." Odvětil a lehce mě políbil na ústa.

Chytli jsme se za ruce a šli se projít společně. Bylo pro mě strašně nepříjemné, že jsem byla každou chvíli bez něho. A to i na návštěvě u císařského dvora. Myslela jsem, že alespoň tady ho uvidím častěji, mýlila jsem se.

Jakmile jsme se vrátili na zámek, Erik se ode mě opět oddělil. Jedinou mou útěchou bylo to, že mě měl večer doprovázet na ples, nebo spíš já jeho.

To, jak jsem teď byla stále sama mě donutilo přemýšlet. Jako bych tu trochu dospěla.

Možná jsem  doopravdy taková, za jakou mě mají. Sladká, nevinná, ale pořádná mrcha. Vlastně to, co jsem ze mě udělali oni. Bohužel mě přeceňovali, ještě jim ukážu, kdo je Karin Manssdotter.

Dnešní večer nebude, jako ty ostatní. Hodlám jim ukázat, že když už se nebojí Erika, začnou se bát mě. Neboť já svého milého před nimi ochráním.

Začala jsem se zuřivě hrabat ve skříni. Musela jsem najít ty nádherné světlé šaty. Pak jsem povolala všechny zdejší služky, které mi byly po ruce.

Už mi to nebylo tak nepříjemné, jako vždycky. Pořád jsem si říkala, že po nich nemůžu nic chtít, protože jsem jedna z nich. Bylo však na čase si přiznat, že už jsem dávno někdo jiný.

Sama jsem nevěděla, co mám v plánu, ale rozhodla jsem se, že je musím ohromit, a bylo mi jedno jestli příjemně nebo ne.

Každou chvíli jsem služebné posílala zjišťovat situaci v sále. Když jsem zjistila, že už tam jsou všichni, vstala jsem a nakráčela si to tam.

Nikdo mě v tu chvíli nečekal, když se rozevřeli dveře, celý sál obrátil oči na mě.

"Jak sis to říkala, Karin? Hlava nahoru, prsa vystrčit a dívej se všem do těch žárlivých očí." Řekla jsem si v duchu pro sebe a pokračovala ke stolu, kde mi Erik pomohl se usadit.

Servírovali křepelku, musela jsem se smát, když jsem viděla některé ty sůvy, jak se cpou. Pak se nemají divit, že jejich manželé chodí za námi, za milenkami.

"Smím prosit?" Zeptal se mě najednou Erik.

"Můžeš si se mnou dělat, co jsem chceš." Odpověděla jsem a některé ženské se div nepokřižovali.

Když jsem však tancovala s Erikem, nehrála jsem nic. Možná to pro mě nebyla láska na první pohled, ale o to více byla horoucí. Udělala bych pro něj všechno, jen aby byl šťastný. Protože, když byl on, byla jsem i já.

Po tanci se Erik zapovídal s nějakými muži a já šla doplnit tekutiny sklenicí vína. Stálá jsem zrovna v rohu místnosti, když jsem dopíjela svůj pohár. Zčistajasna se ke mě připlazil císař.

"Skvěle představení, madam. Už dlouho jsem se takhle nepobavil." Pošeptal mi do ucha.

"Jak to myslíte?" Uculila jsem se a dopila poslední kapku vína.

"Podcenil jsem Vás, a byl k Vám příliš krutý. Dnes večer jste všechny odzbrojila. Navíc jsem si všiml, jak se na sebe s Erikem díváte. Opravdu ho milujete, myslím, že Vám dlužím onluvu." Řekl a sehnul se, aby mi políbil ruku.

"Už dávno je Vám odpuštěno. Copak na Vás bych se mohla zlobit." Zašeptala jsem mu do ucha a přitom horce dýchla na jeho krk. Císař se zasmál, hráli jsme tu hru společně.

Hned ráno jsem i s Erikem vyrazila zpátky do Švédska. K nám domů, za naší dcerou.