Královna z lesa ✔

XVIII.

Po zbytek noci už jsem neusnula. Zjistila jsem kapitolu Erikova života, na kterou nebyl příliš pyšný. Před světem působil jako sebejistý muž, ale skutečnost byla úplně jiná. Bylo mi ho tolik líto. Tak moc jsem mu chtěla pomoct.

Jeho otec Gustav byl označován jako osvoboditel národa, ale i tyranizující vládce. Byl známý svou krutostí, ale také miloval hudbu a byl velice inteligentní. Jaký jsem si o tom muži měla udělat názor? Rozhodně jsem ale byla přesvědčená, že po něm Erik zdědil jen ty dobré vlastnosti.

To ráno bylo strašně tiché. Sloužící kolem Erika chodili po špičkách a ani já to s ním nechtěla probírat. Myslím, že se velmi styděl. Snídaně se ani nedotkl. Jen kroužil lžící po talíři a hlavu měl opřenou o loket.

"Eriku, co kdybychom uspořádali nějaký ples? Zatančili bychom si spolu. Oživilo by se to trochu tady." Usmála jsem se na něj. Chtěla jsem ho trochu rozveselit. On se na mě naštvaně podíval.

"V žádném případě." Řekl a hleděl zase do talíře.

"Proč ne?" Zeptala jsem se ho s entuziasmem.

V tu chvíli Erik prudce vstal a shodil vázu na zem. Strašně jsem se lekla. Nechápala jsem, co se to s mím Erikem děje.

"Když má matka čekala mého bratra, také tančila na plese, a kvůli tomu zemřela ona i můj bratr. Dokud budeš nosit pod srdcem naše dítě, máš tanec zakazaný!" Křičel na mě, a pak za sebou praštil dveřmi a odešel.

Nehodlala jsem ho dál dráždit, nechala jsem ho jít. Pomalu jsem vstala od stolu a šla na chodbu. Musela jsem za komořím Filipem. Byl Erikův důvěrník, musel vědět něco, co já ne.

Zaklepala jsem a Filip mi otevřel celý rozhořčený.

"Co se děje?" Zeptal se mě vcelku nepříjemným tónem. Zahleděla jsem se tedy za něj do jeho pokoje. V posteli tam ležela Gréta a na sobě měla jen deku.

"Okamžitě pojď se mnou! Ona ať se oblékne a odejde do svého pokoje, než vzniknou řeči." Zvýšila jsem tón.

"A proč bych tě měl jako poslouchat?" Uchechtl se a semknul ruce na prsou. Jakoby se mi vysmíval.

"Musíš mě poslouchat, protože oba máme jedno společné, Erika. Ublížíš mi, a on ublíží tobě." Řekla jsem a on se začal tvářit vážně.

Šel zpátky do svého pokoje. Oblékl se a řekl Grétě, co jsem poručila. Pak jsme společně odešli. Šli jsme na zahradu, kde jsme dělali, že se pouze procházíme a vedeme nezávazný rozhovor.

"Co se to děje s Erikem?" Zeptala jsem se ho starostlivě. On na mě nejistě pohlédl. Jako kdyby se mi chystal říct něco, co se neměl nikdy nikdo dozvědět.

"Erik na tom není z psychické stránky moc dobře. Trpí depresemi, změnami nálad. Doktor si dokonce myslí, že u něj může propuknout nějaká duševní choroba. Proto jsem nebyl rád, když jsem zjistil, že s ním něco máš. Erik je správný chlap, ale jeho psychika ho ovládá. Nikdo neví, co se může stát." Vypadlo smutně z Filipa. Netušila jsem, že je to tak vážné. Myslela jsem si, že ho jen trápí smutné chvilky z jeho minulosti.

"Filipe, čekám jeho dítě a miluji ho. Nemůžu ho opustit. Vždyť je na tomto světě skoro sám. Pro mě bude vždy ten muž, jakého jsem poznala, ne chorý král. Budu mu láskou, oporou a ochráncem." Řekla jsem a on se na mě usmál.

"Mimochodem, chtěl bych tě poprosit, abys o mě a Grétě mlčela. Jsem ženatý, nechci aby byl na dvoře další skandál." Vypadlo z něj a hleděl k zemi.

"Ty ji nemiluješ, že?" Zeptala jsem se ho. Moc dobře jsem to cítila.

"Hledal jsem pouze povyražení, Karin. Mám ženu a děti, nehodlám se rozvádět kvůli služce." Řekl mi přímo do očí. Věděla jsem, že je to tak.