Harley Winchester(Avengers, Spn) [DOKONČENO]

11

Bylo mi nanic, nejenom z toho že jsem zabila lidi(a zase je oživila), ale taky kvůli tomu že jsem se cítila....jinak, jakoby oslabená. Od doby co mi nasadili ty pouta, která mi blokují mé schopnosti se cítím strašně slabá a taková bez života.

,, Máte tu návštěvu Winchesterová." Fury stál před mojí celou a díval se někam vedle sebe, ze všech sil jsem se tedy postavila a došla ke sklu. ,, Kluci? mami? co vy tady?" Uviděla jsem tři mě moc dobře známé palice, které jsem z celého srdce milovala.

,, Coby, přišli jsme se na tebe podívat." Mírně jsem se na všechny usmála a všechny si prohlédla, ignorující mizejícího Furyho a celá šťástná, ale někdo tam chyběl.

,, A kde je..." Než jsem do stačila doříct, z rohu vyšla Charlie v černých legínách, bílém tričku a bundě, byla tu, moje Charlie.

,, Ahoj." Chvilku tam stála a jen si mě prohlížela, asi si všimla že jsem trochu pobledlá, toho si asi všimli i ostatní, ale pak se mi zpříma podívala do očí.

,, Ahoj." Ze začátku měla kamenou masku, ale ta ji nevydržela dlouho a do široka se usmála. ,, Něco jsi slíbila pamatuješ? Řekla jsi že se vrátíš, a porušilas to."

Charlie nasadila obličej odkopnutého štěněte a k tomu ještě zklonila hlavu, bože proč mi to děláš?!

,, Já vím ale jsem nebezpečná, a je lepší když jsem tady než když jsem tam venku, teď to chápu." Opřela se o sklo a položila na ni dlaň, Charlie udělala to samé a hledíc mi láskyplně do očí.

,, Pro mě nejsi, a já tě odsud dostanu Harley, za každou cenu." Měla odhodlaný výraz a v očích jsem jí viděla že to myslí vážně, ale já jsem věděla že to nepůjde a tak jsem se lehce usmála a opřela si hlavu o sklo.

,, To je milé zlato ale jak jsem řekla, je lepší když jsem tady než..." V tom jsem začala nehorázně kašlat a tak jsem si dlaněmi zakryla ústa, a když to přestalo, na rukou jsem měla krev, svoji krev.

,, Co to sakra."

Vytřeštěně jsem sledovala svoje ruce a pak jsem svůj zrak namířila na moji rodinu, kteří byli v šoku víc než já.

Chtěla jsem jim říct že jsem v pořádku a že to nic nebylo, ale pak jsem začala znovu kašlat a znovu se objevila krev, ale tentokrát jsem už byla na zemi a už si ani nezakrývala pusu, jen jsem zavřela oči a trpěla dál.

Po chvilce jsem ucítila něčí dotek a cítila vzduch, ale ne ledajaký, nebyl vydýchaný, byl takový normální, a taky jsem slyšela hlasy, mnoho hlasů, ale nevnímala jsem je, jen jsem se nechala propadnout do temnoty.

Deanův pohled

,, Co s ní je? Co je s Harley?" Vyptával jsem se toho Bannera asi po hodině, kdy Harley odvezli pryč a my čekali na to až nám řeknou, co se stalo a jak je na tom.

Bylo to příšerný pohled, Harley sebou pořád házela a tekla ji z pusy krev, bylo téměř nemožné ji ze země dostat, ale podařilo se.

,, Harley je teď stabilizovaná, ale je tu jeden problém. Když ji SHIELD dal ty pouta aby zablokoval její moc, její životní funkce klesaly pomalu, proto si toho nikdo nevšiml.

Ale ikdyž jsem dal pouta pryč, nezlepšilo se to ale naopak ještě víc zhoršilo, a navíc její moc ji jak pomáhají, tak i zabíjí.

Má těch sér v těle hrozně moc a žádná látka na odstranění bohužel není, postupně slábne a nedokážeme to nijak zastavit ani nijak zpomalit. Harley možná přežije pět týdnů, možná míň, je mi to líto, ale nedokážeme ji nijak pomoct."