Harley Winchester(Avengers, Spn) [DOKONČENO]

14

Připadalo mi to jako před dvěmi lety, kdy jsme takhle s Charlie ležely vedle sebe, unavené po tom nejlepším sexu na světě, užívaly jsme si přítomnosti toho druhého a ležely s vědomím, že můžeme být spolu, a nic nás nemůže rozdělit, Jak šeredně jsem se mýlila.

,, Jakto že jsi naživu? Viděla jsem tě umírat a pokud vím, lidi normálně nevstávají z mrtvých ze dne na den, kromě tvých bratrů samozdřejmě." Zeptala se a přitom mi prstem kreslila po ruce jakési čmáranice.

,, Je mi jedno jak jsem se ocitla zpátky mezi živými, hlavní je že jsem zpátky a že můžu být s tebou." Charlie se usmála, víc se na mě natiskla a položila mi hlavu na rameno.

,, Kéžby tahle chvíle nikdy neskončila." A zrovna jak to dořekla, mi zazvonil mobil, ona to snad přivolává nebo co?!

,, Ano Deane?" ,, Ty i s Charlie okamžitě naklušete do bunkru, máme problém." Sedla jsem si a rychlostí blesku jsem se oblíkala, samozdřejmě s mobilem stále u ucha, a Charlie jsem naznačila aby udělala to samé. ,, Co se děje?"

,, Volal mi Banner, v New Yorku se něco děje a potřebují naši pomoc, prý je to velké, větší než útok na New York a větší než Ultron."

Tak tohle bylo zlý, jestli je tohle horší než Loki a Ultron, a Avengers potřebují naši pomoc, tak tohle nedopadne dobře pro nikoho.

,, Hned jsme tam." Típla jsem to, počkala než se Charlie obleče a vezme si pár zbraní do tašky, a poté jsem ji chytla za ruku a spolu se přemístily do bunkru.

,, Fajn, jsme všichni, máte všechno?" Všichni jen přikývli a já se jen poušklíbla. ,, Tak pojďme někomu nakopat konečně prdel." Všem jsem nařídila aby se chytli za ruce, já se chytla Deanovy a Charliininy a všechny jsem nás dostala do New Yorku, kde byl totální chaos.

Lidi panikařili, pobíhali sem a tam, pokřikovali, a aniž bych to nějak zaregistrovala, najednou kolem mě někdo prohodil Iron mana jako švestku.

Šla jsem okamžitě Tonymu pomoct, a když se mi podíval přes helmu do očí, usoudila jsem že má šokovaný výraz.

,, No nečum tak na mě a vysvětli mi, proč tě Sépiák odhodil jako kus hadru?" Tonymu jsem pomohla vstát a v rychlosti mi všechno vysvětlil, potom jsme přišli za moji skupinkou a jim jsem to ve zkratce vysvětlila taky.

,, Takže, nějakej zlej titán chce nějaký šutry a chce nás všechny zabít, a my ho musíme zastavit, jednoduché jak facka."

,, Jo až na to že dokázal porazit Hulka." Řekl Tony jakoby to bylo něco normálního, až na to, že nebylo. ,, No bezva." Porozhlédla jsem se po okolí, když jsem si všimla Sépiáka jak se přibližuje k nějakému chlapovi s pláštíkem a jakousi kouzelnou bulvou na krku, podle Tonyho to je jakejsi Strange.

,, Hey Sépiáku, to tě rodiče neučili že cizí planety se nenapadají?" Křikla jsem po něm a shodila na něj barák, ale on to vykryl tím, že si kolem sebe udělal bariéru či co to bylo, pak aniž by mi věnoval více pozornosti, mě odhodil někam do pryč, naštěstí jsem spadla na Sama a Deana, takže jsem jim maximálně zlomila pár kostí, ale to je fuk.

Mezitím co já se zvedala, Sépiák už odlétal v tý svý lodi se Strangem, a samozdřejmě Tony letěl za nimi. ,, Jdu tam." Už jsem se chystala tam teleportovat, ale Sam mě chytl za ruku a díval se na mě nesouhlasným pohledem, který umí jen on.

,, Sama rozhodně ne, půjdu s tebou." Jen jsem kývla a otočila jsem se na Deana, který mě propaloval pohledem typu Co si myslíš že děláš?

,, Deane neboj, já i Sammy se vrátíme, vždť jdem jen do vesmíru, co se nám může stát?" Dean nás nakonec nechal jít, v rychlosti jsme se se všemi rozlozčili a já nás teleportovala za Tonym. Tony byl ve svém obleku akorát bez helmy s nějakým puberťákem.

,, Čau hoši, můžu se zeptat kdo je ten pavouk?" Poukázala jsem na pavoučího kluka, který se tvářil tak trochu nadšeně a trochu nervózně. ,, A můžu se zeptat já co tu vy dva děláte?

,, Na otázku nemůžeš odpovědět otázkou Tony, to ví i malý dítě, ale nejdřív mi odpověz ty." Tony si rezignovaně povzdechl a ukázal na kluka.

,, To je Peter, který měl být původně ve škole." Řekl trochu naštvaně Tony,  jmenovaný se na mě podíval a podal si se mnou ruku. ,, Ahoj, já jsem Spider-man." ,, Harley, těší mě Pete, tohle je Sam, jsme tu abychom vám pomohli."

,, Jenže my nepotřebujeme pomoct." Procedil skrz zuby Tony, nojo, staří lidé jsou furt naštvaní.

,, Tak to máš smůlu protože my vám pomůžeme ať chceš nebo ne." A tak jsem přesvědčila furt naštvaného Tonyho, ze  jim pomůžeme.

Po několika hodinách jsme konečně zachránili pláštíkáře, odstranili Sépiáka a teď Tony se Strangem něco řešili.

,, Myslíš že se dostaneme domů?" Zeptal se me Sam, který hleděl někam do blba. ,, Jasně že jo! Získáme šutry nekonečna, zabijeme toho cápka a všichni se vrátíme živí a zdraví domů."

Řekla jsem až přehnaně optimisticky, ale Sam jakoby to nevnímal a jen se uchechtl. ,, Jo, kdyby to jen bylo v našem životě tak lehké tak tvůj plán výjde."

Sam už vypadal jakoby byl smířený s tím že se domů nevrátíme, ale já to tak neviděla, vzala jsem jeho ksicht do svých rukou a otočila jeho hlavu tak, aby se mi vzpříma koukal do očí.

,, Hele, takhle to nesmíš vidět, my se domů vrátíme, zase uvidíme Deana, mámu a ostatní, a až se tak stane, ožerem se tak moc, že toho budeme do smrti litovat."

Řekla jsem vážným tónem, který Sama rozesmál, a přesně to byl můj účel, rozesmát mýho malýho brášku.

,, Nezapomeň Same, že my jsme Winchesterové, a my se ze všeho vždy dostaneme. Ano bude to těžké, bude to bolet, ale dostaneme, a když ti říkám že vyhrajeme, tak vyhrajeme, za jakoukoli cenu."

Obejmula jsem Sama a nechala ho, ať si opře bradu o mou hlavu, a pak po mě zopakoval má slova. ,, Za jakoukoli cenu."