Harley Winchester(Avengers, Spn) [DOKONČENO]

12

O DVA ROKY POZDĚJI

Tma, to jediné si pamatuju předtím, než jsem otevřela oči a probudila se v rakvi.

,, Sammy? Deane!''

Bušila jsem do výka jak nejvíc jsem jen mohla ale  nepomáhalo to, poté jsem zkusila své schopnosti, ale to taky nefungovalo, tak jsem udělala jediné co jsem mohla, začala panikařit.

Po několika minutách neustálého vyšilování a brečení jsem si vzpomněla na jeden díl ze Supernaturalu, kde Dean byl ve stejné pozici jako já a vlastnoručně se vyhrabal ven, tak proč to nezkusit že?

Zatlačila jsem na výko které se postupně uvolňovalo, a poté na mě spadla hlína. Se zadrženým dechem a zavřenými oči jsem se probojovávala na povrch, ani jsem nevěděla jak hluboko mě ti idioti zahrabali ale to mi teď bylo šumák, hlavní bylo dostat se ven.

Po pár minutách hrabání a pomalého znovuumírání jsem si myslela že ti idioti mě zahrabali až k zemskému jádru a přestávala jsem věřit že se odtud dostanu, když vtom jsem na ruce ucítila...vítr, podle toho že byl teplý jsem usoudila, že asi bude léto, tak jsem přidala do hrabání, až jsem na tváři ucítila první sluneční paprsky.

Zhluboka jsem se nadechla a párkrát zamrkala, než si moje oči zvykly na tolik světla, a pak jsem se nějak vysoukala z mojí hrobky. Porozhlédla jsem se kde že jsem byla pochovaná a překvapilo mě že tam, kde byla pochovaná máma když umřela, takže jsem to neměla do bunkru zas tak daleko, jen bych si "vypůjčila" auto a odjela.

Tak jsem oprášila tu hlínu co jsem na sobě měla a odešla ze hřbitova najít nějaké auto, a když jsem ho našla, tak jsem pomocí páčidla které jsem našla otevřela dveře a nastartovala, ale nejela jsem směrem kde je bunkr, jela jsem opačným směrem, tak kde to začalo a kde všechno skončilo, jela jsem domů.

Auto bylo zaparkované před bílým domem kde jsem prožila chvilku svého dětství, a kde ho teď prožívaly jiné děti se svými rodiči.

Přemýšlela jsem nad tím jaké by to bylo žít obyčejný život, jaké by to bylo kdyby ze Sama  byl právník a byl by s Jessicou, z Deana mechanik který by bydlel hned naproti Sama a chodil k němu každou sobotu sledovat fotbal, a já, já bych nikdy neměla žádné schopnosti a žila bych v rodinném domku se psem a s láskou mého života, s mou malou zrzavou Charlie a měli adoptovanou holčičku kterou by kluci i Charlie rozmazlovali.

Byla to krásná představa, bohužel nereálná, a tak jsem se s pochmurnými myšlenkami rozjela domů, domů za rodinou.

Když jsem otevřela ty masivní dveře, chtěla jsem to udělat co nejtišeji abych mohla kluky překvapit, jenže štěstí při mě proteď nestálo a dveře zavrzaly tak moc, že to slyšel i Tony v Avengers Toweru.

,, To je dobrý, třeba si myslí že jsem máma nebo Cass a zrovna se vrátili, a nebo tu nikdo není.'' Pomyslela jsem si v hlavě a pro jistotu zkusila zavřít znova potichu dveře, jenže štěstina pořád nikde a dveře jsem zabouchla až moc silně.

,, Jop, teď to určitě slyšely celé státy.'' Jen jsem si povzdechla a projela si rukou vlasy, a po pěti vteřinách jsem uslyšela cvaknutí, a nejem jedno ale víc, vypadá to na tři pistole a tři lidi.

,, Deane zlato, jestli nechceš aby ti někdo vykradl dům nebo ti do něj někdo nevýtaný vpadl, pořiď si zámky.'' Řekla jsem když jsem sestupovala schody a dívala jsem se mezitím na své nohy abych neupadla, a když jsem stála na pevné půdě, podívala jsem se po trojici a usmála jsem se tak nejzářivěji jak jsem jen mohla.

,, Ahoj lidi.''

Čačau lidi, tak se po skoro měsíci vracím s další kapitolou, která je sice krátká ale to vám snad vadit nebude, pokud jo tak si stěžujte mé lenosti😊 ano dlouho nic nevyšlo kvůli lenosti a taky škole a taky proto....že se mi jednoduše nechtělo😧. Nevím kdy bude další část, uvidíme podle toho kdy budu mít čas a taky podle mojí lenosti😐. No nic tak já se loučím a u další kapitoly ČUS👐