Harley Winchester(Avengers, Spn) [DOKONČENO]

17

Když Thanos přišel, Strangeovým úkolem bylo ho zaměstnat, a až příjde vhodná doba, my máme zaútočit. Nejistě jsem se podívala směrem, kde stál Sam, byl tam s Peterem a všechno to sledoval, mně si ani nevšiml.

Zatím co tam Thanos Strangeovi něco vykládal, já si vzala mobil a podívala se na fotky, které jsem si nafotila za tu dobu co jsem byla na svobodě.

Byl tam Dean jak se přecpával koláčem, já a Cass, který se tvářil překvapeně když jsem nečekaně skočila vedle něj a vyfotila nás, Sammy, který spal rozvalený na posteli s knírkem namalovaným od Deana, který měl palce zvednuté nahoře a zubil se jak magor od ucha k uchu.

Projížděla jsem si všechny fotky až jsem skončila úplně na té poslední, na té, kde jsem já a Charlie, jak spíme na mé posteli v bunkru, schoulené vedle sebe a poklidně spíme, asi se mi Dean naboural do mobilu a vyfotil to, hajzl jeden chytrej.

Vypla jsem mobil a potlačovala slzy, které se probojovávaly na povrch, ale já jim to nedovolím, ne teď, ne tady, teď jen musím čekat, čekat na signál.

Možna to byly jen minuty, možná hodiny, ale to čekání pro mě bylo jako nekonečnost, a když začal boj, ani jsem si nepamatovala, kdy jsem vylezla ze svého úkrytu a začala na Thanose útočit, všechno se odehrálo tak rychle, že když jsem mrkla, Thanos byl zmražený mým ledem a Tony s ostatními se snažili dostat rukavici.

Mysela jsem že to výjde, doufala jsem, že vítězství máme na dosah, že se vrátíme za všemi domů, ale mou naději, mou jedinou naději zničil Peter Quill, když ze vzteku napadl Thanose a tím ho probudil z "transu"od té Matnis nebo jak se jmenuje.

Odhodil Petera a Tonyho od rukavice, která byla skoro venku, dostal se z mé ledové pasti a začal na nás útočit.

Já po něm metala všechny moje schopnosti, s každou palbou jsem se cítila slabší a slabší, a pak se ke mě dostal a odhodil mě jako předtím Sépiák Tonyho na ten balvan, za kterým jsem byla ukrytá.

Všechno jsem viděla zamlženě, všechno jsem slyšela jako z dálky, jako kdyby se ten boj odehrával několikset kilometrů ode mě, a pak jsem uviděla, jak nějaká mlhavá postava ke mě běží, kleka si vedle mě a na něco se mě ptá.

Když jsem zaostřila na tu osobu, spatřila jsem Sama, jak je potlučený a z jeho roztrhlého rtu teče krev, která smáčí zem a jeho oblečení.

,,Jsem v pohodě.'' Ujistila jsem ho a setřela si krev, která mi tekla z čela a nechala Sama, aby mi pomohl vstát. Thanos nás porazil, všichni byli unavení, krváceli, slabí, takto to nemělo být, takhle ne, a ještě se to zhoršilo, když Strange otevřel tu svoji bulvu s kamenem nekonečna.

,,Pane bože, nenenenene, to nesmí.'' ,,Co se děje, co to dělá?'' Zeptal se mě Sam, který stále stál u mě a pořád mě podpíral, jako kdybych měla každou chvíli spadnout, a k tomu nebylo daleko.

,,Chce dát Thanosovi kámen času, aby zachránil Tonyho.'' Nemohli jsme nic udělat, nemohli jsme tomu zabránit, mohli jsme jen sledovat, tak si Thanos bere kámen a mizí v potrálu.

Bylo ticho, takové tíživé ticho, u kterého si všichni uvědomili, že selhali.

Notnou chvíli jsem hleděla na místo kde Thanos zmizel, a pocit selhání nahradila zlost, zlost na jedinou osobu, která za tohle všechno může, Peter Quill. Pomalu jsem se na něj otočila, podívala se na něj a viděla v jeho očích strach a smutek, smutek kvůli jeho mrtvé holce, a strach ze mě, protože jsem byla naštvaná, ne, byla jsem nasraná, tak moc nasraná, že mi z očí sršely blesky.

,,Ty, to ty za to můžeš.'' Ukázala jsem na něj a pomalu k němu došla, a když jsem stála před ním, vrazila mu takovou čočku, že mu z toho hlava uletěla někam do háje.

,,TY IDIOTE, KOKOTE, IMBECILE, DEBILE, LÍTAJÍCÍ BAMBULÁKU BEZ MOZKU, KRYPLOSAURE, TO TY ZA TO MŮŽEŠ, KVŮLI TOBĚ MÁ TEĎ THANOS DALŠÍ KÁMEN, A KVŮLI TOBĚ SE NEDOSTANEME DOMŮ.''

S dalším slovem přišla další rána, s další ranou víc a víc vzteku na to lítací hovado.

,, Zabil Gamoru, zabil mi holku.''

,,Jenže teď umře víc lidí kvůli tobě, umřou nevinní lidé, muži, ženy i děti umřou, jen a jen kvůli tobě.

Na zemi mám rodinu, mám tam bratra, matku, kamaráda a svoji přítelkyni, a kvůli tobě můžou všichni umřít, m..můžu o ně za..zase přijít, všichni budou p..pryč.''

Už jsem ho nemlátila, nedělala jsem už nic, jen klečela, dívala se na zem a brečela, brečela jsem tak moc, že jsem se pod tíhou mých vzlyků třásla.

Nechala jsem Sama, aby si mě k sobě přivinul a já mu zabořila hlavu na jeho hruď, kde jsem pořád brečela, slzy jsem nechala téct na jeho košili, až tam byl mokrý flek.

,, O všechno příjdeme Sammy, všichni budou pryč, my se domů nevrátíme, všichni, všichni zmizí.''

Brebentila jsem to samé stále dokola a dokola, Sam nic neříkal, jen jsem cítila jak mi na hlavu padají jeho slzy, víc si mě k sobě přitáhl a obmotal si svoje ruce kolem mě víc silněji, jako by mě už nikam nechtěl pustit.

A pak jsem to ucítila, něco se změnilo, jakoby něco otřáslo celou galaxii, rychle jsem si utřela slzy a vstala. Začala jsem se rozhlížet co se děje, a pak jsem to uviděla, všichni se začali rozpadat.

Nejdřív to začalo tou tykadlovitou, pak Drax, Quill, Strange, a nakonec i Peter, ale u něj to bylo pomalu, ne hned ale pomalu, bylo to strašné. Poslední co ten kluk vypustil z úst bylo ,,promiňte'', a pak bylo ticho.

Tony padl na kolena a asi brečel, ta modrá tam jen stála a...tak moment, kde ta se tu vzala? No nic, nechtěla jsem to řešit a radši se podívala po Sammym jestli tam furt je, a ulevilo se mi že byl.

,,Dean.'' To jediné řekl, to jediné slovo mi dokázalo zastavit srdce a pomyšlení, že Dean, máma, Cass nebo Charlie skončili takto, že se rozpadli v prach mě děsila víc, než cokoli jiného.