Harley Winchester(Avengers, Spn) [DOKONČENO]

19

O pět let později, pohled třetí osoby

Byla květnová noc, měsíc byl v úplňku a lidé poklidně spali ve svých domovech zachumlaní v postelích, totéž platilo i v bunkru dvou známých lovců. Dean Winchester v klidu spal, měl krásný bezedný spánek, takový jaký by si přál každý lovec, když mu v tom zazvonil mobil.

Lovec s mručením a ještě se zavřenými oči vzal svůj mobil do ruky, přijal hovor a dal si ho k uchu. ,,Ano?'' Zívl Dean a prozřel si rukou oko, přemýšlející proč ho někdo budí tak pozdě v noci.

,, Ahoj Deane, promiň že tě budím v tuhle hodinu ale..asi jsme našli způsob jak všechny vrátit zpátky.'' Slova, která kapitán vyslovil, lovce probudila, prudce se posadil a ignoroval bolest hlavy, kterou zapříčinil prudký pohyb.

,,Cože jsi to řekl?'' Nemohl uvěřit těm slovům, muselo se mu to zdát, ikdyž jeho instinkty mu říkaly že je to pravda. ,,Našli jsme způsob, jak všechny přivést zpět, a tak mě napadlo vás o tom informovat a zeptat se, jestli by jste nám s tím chtěli pomoct.''

Dean jen hleděl, paralyzovaný Stevovými slovy. ,,Vydrž chvilku.'' Řekl a vylezl z postele, otevřel dveře od svého pokoje a vyšel na chodbu, a bylo mu jedno že je bosky na studené zemi.

,, SAME! SAMMY!''

Hulákal Dean  přes celý bunkr. Když Sam přišel, Dean ignoroval jeho vražedný pohled a strčil mu mobil pod nos. ,,Deane, co je?'' ,, Sklapni a poslouchej, Steve, mohl bys zopakovat co jsi mi řekl?'' Bylo chvíli ticho, Sam už pomalu zavíral oči, když Steve promluvil.

,,Přišli jsme na to, jak všechny vrátit zpět, a jestli chcete, můžete nám s tím pomoct.'' Sam byl překvapený a zároveň nechápal, jeho mozek byl ještě ospalý aby to všechno pobral.

,,Počkej, myslel jsem že Thanos ty kameny zničil?'' ,,To vám vysvětlím později, až sem přijedete. A mohli by jste to říct i Harley? Nemám její číslo takže jsem jí to nemohl zdělit.'' Kluci se na sebe nervózně podívali. Po Maryinině pohřbu se vrátila zpátky do bunkru, ale nemluvila s nimi.

A po pár týdnech se zbalila a odešla, nikomu neřekla kam jde a než to kluci zjistili a stihli ji zastavit, byla bůhví kde, a od té doby uplynulo pět let a nezavolala jim, ani jednou, a nikomu nebrala telefon, což kluky hodně znepokojovalo a každým dnem jejich strach o sestru rostl.

,,Jo jasně. Dobře Steve tak se uvidíme zítra, čau.'' ,,Ahoj.'' Dean zavěsil a promnul si oči. Kluci ani nemuseli mluvit, dokonce se ani na sebe podívat aby nemysleli na to samé, jak to sakra Harley zdělí?!
______________________________________

Mezitím ve státě Oregon se mladá lovkyně vypořádala s posledním vlkodlakem z celé smečky.

Její tři roky nabarvené vlasy, na kterých šly vidět odrosty, se jí lepily potem na čelo, zrychleně dýchala kvůli adrenalinu ve své krvi a vyčerpaně si odhrnula vlasy.

,,Nějak nám vycházíš z formy Ley.'' Harley se otočila na Pietra, který se opíral o futra. Pietro se Harley ukazoval od té doby co od kluků odešla, a ikdyž věděla že je jen iluze stvořená z její hlavy, byla ráda za jeho přítomnost.

,,Zklapni.''

Teda kromě této chvíle.

Harley se opřela rukama o stehna a úlevně si oddechla. ,,Někdo ti volá, a podle mě bys to tentokrát měla zvednout.''

Harley se otočila na Pietra a podívala se na něj tak vražedným pohledem, že se Pietro radši podíval na strop. Harley s povzdechem vzala mobil a podívala se kdo volá, no samozřejmě že Dean. Vzala to a s tichým bože si dala mobil k uchu.

,,Jo?''

,, Čau Harley, ehm, no před chvílí mi volal Steve a..asi našli způsob jak všechny vrátit zase zpátky a tak nás poprosil jestli..''

,,Ne.'' Skočila Harley Deanovi do řeči.

,,Harley..'' ,,Ne Deane, nepomůžu vám s tím. Skončila jsem s tím, celé ty roky jsem hledala, hledala a hledala, žádné řešení není, není způsob jak vrátit všechny zpátky takže ne, Deane, já vám nepomůžu.''

Dokončila Harley svůj monolog a čekala na Deanovi odpověď, už nad hledáním dávno zlomila hůl, už neměla naději hledat něco, co asi nikdy neexistovalo, smířila se s tím a šla dál.

,,Dobře, kdyby sis to rozmyslela, budeme u Avengers.'' A s tím hovor ukončil.

Harley si dala mobil do kapsy a zhluboka se nadechla, zavřela oči a snažila se zadržet slzy.

,,Ty seš blbá, co to děláš? Konečně se ti naskytla šance všechny vrátit a ty ji  zahodíš?'' ,,Všechny ne.'' Řekla Harley a otočila se k Pietrovi.

,,Ley, já chápu že se bojíš, ale tvá máma se nerozpadla, umřela. A i když ji nedokážeš oživit, mohla bys zachránit ostatní, mohla bys vrátit rodiny těm, které ostatní ztratili.'' Pietro měl pravdu, to Harley věděla, ale až moc se bála.

,,Co když se něco pokazí? Co když zase o někoho příjdu?'' ,,Ley, poslouchej.'' Pietro došel k Harley a vzal ji za obličej, který natočil tak aby mu koukala zpříma do očí. ,,Ty nikoho neztratíš, a nic se nepokazí. A pokud to výjde, v což doufám, mohla bys uvidět znovu Charlie. Notak, co by se mohlo stát?''

Harley se vymanila od Pietra, podívala se na zem a přemýšlela. Když vzhlédla před sebe, aby mu odpověděla, Pietro byl pryč. Jeho slova jí dala odvahu a věděla, co musí udělat.