Harley Winchester(Avengers, Spn) [DOKONČENO]

13

Všichni na mě hleděli chvíli zaraženě, ale pak na mě Dean chrstl vodu, dík Deane, osprchovat se dokážu i sama.

,, Hele nejsem démon, a i kdybych byla, rozhodně bych s váma neklábosila ale rovnou zabila.'' Usmála jsem se na ně jak měsíček na hnoji a čekala, než všichni odložili zbraně.

,, Harley, jak jsi...'' ,, Ale kuš Sammíku, nikoho teď nezajímá jak jsem ožila a radši mě pojď obejmout ty jeden obře.''

Utnula jsem bratra a rozpřáhla ruce tak moc, že jsem flákla nechca Deanovi, a pořádně ho objala. Po deseti minutách objímání jsem svého mladšího brášku a otočila se na toho staršího dutohlavce.

,, Hlavně se mi tu nerozbul páprdo.''

,, To říká ta pravá ty cytlivko.''

Takhle jsme se uráželi asi dvacet vteřin, než nás přerušil Samuel.

,, Tak už se obejměte vy dva idioti.'' Podíval se na nás přísně Sam, teda, vypadalo by to přísně kdyby neměl ten pobavený výraz v očích.

Mrskla jsem pohled k Deanovi a aniž by na to byl připravený, skočila jsem na něj a zavěsila se na něj jak klíště, nohy jsem si oběsila kolem jeho pasu a hlavu položila na jeho rameno.

,, Bože ani nevíte jak moc jsem ráda že vás vidím.'' ,, My tebe taky.'' Položil mě opatrně na zem a já jsem se rozhlédla kolem, jde vidět že se nic nezměnilo, teda až na kluky, Samovi porostly vlasy a vlastně povyrostl on celý, Deanovi přibyly na tváři vrásky, ale jen nepatrné, a cass, je to anděl, ten stárnout nemůže.

,, Je tu máma?'' Zeptala jsem se potom co jsem si všechny důkladně prohlédla. ,, V pokoji.'' Sam mi řekl kudy a já se vydala na cestu plnou spletitých chodeb, ach jak mi toto chybělo.

Když jsem byla konečně u dveřích máminého pokoje, přemýšlela jsem jak ji pozdravím. Vlítnu do pokoje a řeknu ,, Čau mami jsem zpět?" ne ještě by dostala infarkt, tak jsem prostě zaklepala a čekala než otevře, jenže se dlouhou chvíli nic nedělo, tak jsem si otevřela sama a vešla dovnitř.

Bylo tam uklizeno, postel ustlaná, knihy seřazené podle velikosti, bylo tam vše, jenže máma nikde, a najednou jsem uslyšela kroky směřující ke mě, a když už byla osoba hodně blízko, tak zvuk utichl.

Pomalu jsem se otočila a spatřila zamrzlou mámu s mokrými vlasy a pootevřenými ústy.

,,Čau mami, jak je?" Plácla jsem první větu co mě napadla a hned potom co jsem to řekla mě přivítala má dobrá kamarádka voda.

Vyprskla jsem vodu co se mi dostala do pusy a malilinko naštvaně vydechla.

,, Ale ne teď vážně, to všem tady musím vysvětlovat že nejsem nějakej zkurvenej černookej démon nebo co? máme oslavovat že jsem zpět a ne mě kropit..."

Ale to už mě máma drtila v objetí tak silném, že jsem možná slyšela někde křupnout jedno žebro. ,, M..mami, to bolí."

Okamžitě mě pustila a starostlivě si mě prohlédla. ,, Promiň, já jen...jsi zpátky, jak je to možné?" Položila mi máma otázku, kterou si kladu celou tu dobu co jsem vylezla ven.

,, To nevím, a ani to teď řešit nechci, teď se chci jen osprchovat, najíst a zalézt do postele." ,, Dobře, tvoje oblečení kluci zabezpečili kouzlem díky Roweně, tak nějak asi tušili že se vrátíš."

Kyvla jsem hlavou jako náznak na souhlas a vydala se tedy zase těmi chodbami do mého milovaného pokoje.

Po několika minutovém hledání jsem konečně našla můj milovaný pokoj, otevřela jsem je a udělala krok dovnitř, ale něco tam bylo jinak.