Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, jenž slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Současnost, New Orleans, USA
KOL
Utekla. Znovu mi utekla z mého náručí. Kvůli hloupé chybě, kterou jsem udělal. Jak mi nemohlo dojít, že může bariéra padnout pro všechny, když odcházejí? Myslel jsem, že na ni se to nevztahuje, ale jak bylo vidět, tak se dostala ven.
Zuřil jsem tak moc, že to jedna z čarodějek nepřežila. Ta druhá nebyla moc šťastná, ale neřekla ani slovo, neodvážila se. Měl jsem nad všemi těmi čarodějkami až moc velkou moc, aby se mohla pokusit o útěk nebo útok a ona to věděla. Proto se jen uklonila a šla zpět k domu, kde mi měla mou drahou polovičku najít.
Jenže když už byla blízko k průlomu, tak spojení, které jsem pitím krve Eleny vytvořil, zmizelo. Prostě bylo fuč stejně jako ona, a tak jsem se rozčílil podruhé. Tím to nedopadlo dobře ani pro tuhle čarodějku. Ještě že jsem měl zásobu dalších čarodějek. Ale pokud takto budu pokračovat, tak i ty zásoby čarodějek dojdou.
Zřejmě jsem to musel udělat postaru. Prostým hledáním pomocí věrných, nebo spíše vyděšených, upírů. Co jsem na to mohl říct? Když je nezískáte jinak, tak jim dopřejte trochu svého kouzla (agrese) a oni se podrobí. Navíc o odměny nouzi nemají, tak na co si stěžovat? Peníze, ženy či muži, krve, kolik chtějí můžou se vystavit slunci každý den. Byl bych jistě zvolený za toho nejlepšího zaměstnavatele.
„Volal jste, pane?" ozvalo se mi za zády a já odložil již několikátou sklenku skotské, kterou jsem popíjel při přemýšlení nad dalším postupem.
„Ukliďte ta těla a pak sežeň nejlepší stopaře. Jde se lovit," zavrčel jsem a podíval se na svého věrného poskoka. Nahradil Enza, když mě on opustil. Nebyl tak bystrý, ani tak vychytralý a dobrý v boji, ale mohl jsem si snad vybírat? Odpověď byla snadná. Nemohl.
„Provedu, pane," zamumlal, uklonil se a spolu s tělem čarodějky zmizel. Ušklíbl jsem se nad tím. Aspoň v jedné věci měl navrch. Poslechl na slovo. Možná bych se přece jen mohl pokusit zapamatovat jeho jméno.
~
„V sídle v centru města není nikdo, pane a jinde ve městě nejsou," zachraptěl jeden z upírů, zatímco držel hlavu skloněnou a já mohl vidět jasný třas jeho těla. Byl to slaboch, ale pravděpodobně to bylo také tím, že věděl, co se děje poslům špatných zpráv. Nežijí dlouho.
„A další místa?! Les?!" zavrčel jsem, na pokraji dalšího záchvatu vzteku jen z takové novinky.
„Je dál prohledáván, pane. Je to dost velké území," zamumlal a pokud to vůbec bylo možné, roztřásl se ještě víc.
„Tak to jen nestůj a hledejte!" zařval jsem a on jen kývl a zmizel. Popocházel jsem po zahradě sídla, bariéra byla zvednutá, aby se upíři mohli pohybovat tam a zpět a aby mi ji mohli přivést zpět. Tentokrát už ji nepustím. Připoutám ji klidně k sobě pouty, pokud mi ji to udrží u mě.
