Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, jenž slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Současnost, New Orleans, USA
ELENA
Bylo to jako klid před bouří, alespoň tak jsem to cítila já i přes to, že život se pomalu vracel do normálních kolejí. Uplynulo několik týdnů od oné události, kdy jsem souhlasila se schůzkou s Enzem. A překvapivě jsem si to vše užívala. Dokonce jsem se skoro cítila normálně.
Jistě, nemohli jsme prakticky z domu, tedy bývalého skladiště, a byli jako v nějaké magické karanténě, která nám dovolila zajít maximálně tak na střechu, kde jsme si mohli udělat piknik, ale i tak jsme se bavili. Alespoň já, protože jsem zde měla skoro všechny, kteří pro mě byli důležití.
I tak se ale dalo nalézt nějaký ten kaz na kráse toho všeho. Jako to, že i když jsem několik set let stará upírka, tak poslední dny prožívám nevolnost jako nikdy dřív. Krev mi málokdy vydrží v žaludku déle než pár minut a když už, tak s konstantním bolehlavem. Bylo to k nevydržení.
Po našem prvním rande, které zahrnovalo večeři, kterou jsem v sobě udržela ještě celkem bez obtíží, poté byl večer u filmu, kdy jsme si pustili nějakou romantickou komedii. A místo vnímání filmu jsme skončili mluvením o našich životech a poznávání toho, co máme rádi. Celkem dost věcí se u nás shodovalo a znovu za těch pár hodin jsem se mohla zplna smát. Následovalo několik dalších schůzek, jako byl piknik na střeše, promítání filmu na střeše, večeře a další.
A nyní jsme se dokonce dostali k milníku, kterým jsou tři měsíce od mého osvobození ze spárů původního upíra Kola a vzduch byl tak pročištěn. Ale jak jsem již zmínila, tak se mi to čím dál více zdálo jako čas, kdy se to zlomí a stane se něco velkého.
„Nad čím tak dumáš, lásko?" ozvalo se za mnou a ten hlas mě tak dokázal vytrhnout z mých myšlenek. Otočila jsem se od výhledu z okna a podívala se na původního hybrida, který si mě přeměřoval zkoumavým pohledem.
„Nad tím, že je až moc velký klid, nemyslíš?" pousmála jsem se lehce a dala hlavu zvědavě ke straně. Oplácela jsem mu ten jeho zkoumavý pohled.
„Nemůžeš se obejít bez trochy akce?" zasmál se a přešel ke mně. „Myslel jsem, že za trochu klidu budeš sama ráda," řekl pak a objal mě.
„Jsem šťastná, Klausi. Enzo je úžasný muž a čím déle máme tyhle... schůzky a jsme spolu, tím víc si uvědomuji, že ho nechci ztratit. Asi mám jen strach, že se to všechno může v jednu chvíli otočit a zmizet," povzdechla jsem si a přivinula se do jeho náruče.
„Lorenzo tě vskutku dělá šťastnou. Vidím to já, tvůj otec i ty čarodějky, které jsou v domě. A ví to i on sám, což je důležité. Jestli ti ublíží, nebude to pro něj dvakrát příjemné," ušklíbl se a pak se odtáhnul jen aby mi jemně promnul paže. Překvapivě se choval jako velký bratr, což vzhledem k naší minulosti není zrovna dobrá představa.
