Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, jenž slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
O dva týdny později, New Orleans, USA
ELENA
Z domku v lesích jsme se všichni přemístili do starého skladiště u mola, které bylo překvapivě přestavěno do příjemného prostředí s prostornými místnostmi jako pokoji a několika koupelnami. Byla tu i kuchyně a obývací pokoj. Klaus měl pravděpodobně takové úkryty všude možně. Ale rozhodně jsem si nemohla stěžovat.
Romia nám představila ještě další dvě čarodějky, Bonnie a Lucy Bennettovy, které pochází z mocné čarodějnické linie. A překvapivě byly velmi ochotné pomoci, zřejmě samy měly nějaký spor s Kolem nebo jeho čarodějnickým klanem. Ať to bylo, jak chtělo, Bonnie byla veselá dívka, se kterou jsem si mohla povídat o čemkoliv. A v které jsme našli přítelkyni jak já, tak Emily.
„Jak se cítíš?" zeptala jsem se Emily, když jsem ji uviděla samotnou na střeše budovy sedět zabalenou v dece s pohledem upřeným na řeku.
„Sama sebou," zašeptala v odpověď, tak jako skoro pokaždé, co jsme spolu mluvili v uplynulých dvou týdnech. Nemluvila skoro s nikým a po tom celém traumatu se staletími v zajetí Kola jsme se nikdo nemohl divit.
„Enzo má o tebe starost. Stejně jako my všichni," povzdechla jsem si a posadila se vedle ní. Prohrábla jsem si vlasy a pozorovala, jak se jemně třese i zabalená v dece. A to bylo pozdní léto.
„Ví, že jsem v pořádku. Teď už ano," nedala se a zavrtala se ještě více do toho kokonu přikrývky.
„Možná by bylo dobré o tom s někým promluvit, Emily," zkusila jsem ještě, ale jen jsem si vysloužila nasupený pohled od dívky vedle mě.
„Ne, Eleno. To by opravdu dobré nebylo," zamračila se a pak vstala a nechala mě na střeše samotnou.
„Em," slyšela jsem hlas jejího bratra a otočila se směrem ke dveřím na střechu, ale ta drobná dívka jen beze slova prošla kolem něj a neodpustila si ani lehké vražení do jeho ruky. „Dobře, to bylo naprosto normální."
„Za to můžu já," řekla jsem a prohrábla si už po několikáté vlasy, než jsem je svázala do drdolu navrchu hlavy. Alespoň mě to nebude tolik lákat.
„Ty? A co se stalo?" vyzvídal a posadil se na místo, které ještě před chvílí okupovala jeho mladší sestra.
„Pokusila jsem se ji přesvědčit k tomu, aby si o tom všem s někým promluvila," zamumlala jsem a pohrávala si s lemem svého trička. Můj pohled se upíral na řeku před námi.
„Až bude připravená, řekne to někomu. Ať už mně, tobě nebo úplně jinému člověku. Právě teď jsem jen rád, že to ovlivnění skončilo a je volná," prohlásil klidně a když jsem na něj po očku koukla, i jeho pohled byl zaměřený na vodu před námi.
„To máš asi pravdu, Enzo," přikývla jsem a znovu se zadívala před sebe. Jen jsem doufala, že i nám ostatním se poštěstí a tuhle nekonečnou bitvu s Kolem vyhrajeme. Ať už sobecky nebo ne, přála jsem si být stejně volná jako Emily. Pryč od Kola a všeho, co s ním souvisí.
