Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, jenž slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
O týden později, New Orleans, USA
ENZO
Týden. Byl to už týden, co jsme hledali a nic nenašli.
Týden od doby, co je má sestra v poutech dole ve sklepení. Co na mě zaútočila díky vlivu Kola a nepřestala. Když se probudila poté, co Elena byla znovu vzata do "milující péče" nejmladšího původního bratra, znovu se na mě vrhla a pokusila se mi ublížit. Zlomilo mě to, snažil jsem se na to nemyslet a hledat jak Elenu, tak i nějaký lék, cokoliv, co by pomohlo Emily. Bez úspěchu, obojí.
Niklaus byl ve vražedném rozpoložení. A tím myslím doslova vražedném. Jakmile narazil na čarodějku, musel jsem ho zastavit, aby jí neutrhl hlavu rovnou, ale vyslechl ji ohledně nalezení Kola. A že to byla krvavá podívaná. A k trhání hlav stejně došlo. Nebo jinému, velmi grafickému, konci.
Ta, kterou pokousala Elena, byla vyslýchána dlouze, ale bez úspěchu. Jakmile se ji pokusil Klaus ovlivnit, tak nám znovu vytvářela guláš z mozků.
Klausovi hybridi také nic nenalezli, a to byli zaúkolováni vše hlásit. Jako kdyby se po nich slehla zem.
Elena by možná toho původního hybrida uklidnila, ale nebyla tu. A štvalo mě to stejně, jako jeho.
„Máte něco?" ozvalo se mi za zády, když jsem šel po schodech ke svému pokoji, který jsem si v Klausově sídle zabral. Byl to její otec.
„Nic, pane," zavrtěl jsem hlavou a na nic dalšího nečekal. Zmizel jsem do svého pokoje a zabouchl dveře před okolním světem.
Hledání Eleny bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Ale zvláštní bylo to, že i jen za pár hodin, co jsem ji viděl... jsem cítil mnohem více, než za těch posledních pár set let.
Bylo to vlastně vůbec možné? Cítit něco takového pro někoho, koho znám prakticky jen pár dní? Neříkal bych tomu láska, ale nějaký cit v tom určitě byl. Tím jsem si byl jistý.
~
Stál jsem u cely, kde seděla má sestra na provizorním lůžku s rukama a krkem v okovech. Vrhala po mě nenávistné pohledy, a i přes to, že se jí pouta až zařezávala do jemné kůže, zkoušela se dostat za mnou.
„Emily," povzdechl jsem si vyčerpaně a opřel se o mříže, které nás dělily. Nevěděl jsem, co si počít.
„Já tě zabiju!" křikla na mě a její tvář se změnila v děsivou masku upířího hladu. Co jí to jen provedl?
„Stále tady, Lorenzo?" zeptal se mě Klaus se svým typickým přízvukem a opřel se vedle mě, zatímco se zadíval na mou sestru.
„Kde jinde bych měl být? Hledání vede stejně k ničemu," zamručel jsem a podíval se na něj. Byl od krve, ale to nebylo v těchto dnech nic nového. Možná proto jsem ani už neregistroval tu železitou vůni karmínového života.
