Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, jenž slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
S nevolí jsem se dívala na všechno v mém novém pokoji. Nebylo toho moc, co mi sem mohli přinést. Pár kusů šatstva, pár knih, na které jsem si ušetřila a to bylo nejspíš tak všechno.
Posadila jsem se na tu obrovskou postel, která byla třikrát větší než ta má v domě. Taky tahle byla měkoučká a pohodlná, ne jen vystlaná slámou. Ano, víc jsem si dovolit nemohla. Nynější šlechta totiž moc peněz za naše služby nedává. Vystačí to tak akorát na to jídlo.
Lehla jsem si a ozkoušela si i přikrývky, které byly velmi jemné na dotek. Protáhla jsem se a úplně jsem vnímala, že jsem zavrněla jako rozmazlená kočka. Musela jsem uznat, že na tohle se dalo lehce zvyknout.
Posadila jsem se a prohrábla si vlasy, které jsem si na to hned zapletla do copu, aby mi nepřekážel. Musela jsem se připravit. Jak jsem totiž mohla vědět, co bude ten Kol hned žádat?
Vyšla jsem ze svého pokoje a zavřela za sebou tiše dveře. Opatrně jsem se rozešla chodbou, ale jako na zavolanou se otevřely dveře mého pána a on vyšel ven. Košili měl rozhalenou a já tak mohla vidět jeho kůži. Rychle jsem odvrátila pohled, abych na něj necivěla. Bála jsem se, že i jen za koukání mohou přijít tresty.
,,Zabydlela jsi se, poupátko?" zeptal se a já překvapeně vzhlédla, stál přímo u mě. To jsem se zamyslela na tak dlouho, že ke mně došel?
,,Ano, pane," přikývla jsem a znovu pohlédla na zem.
,,Můžeš se na mě dívat, nezakazuji ti to," řekl a já vzhlédla. Košili nechával stále takto rozhalenou a vypadalo to, že je to i naschvál.
,,Omlouvám se, pane. Já jen, že ostatní-" začala jsem, ale on mě přerušil mávnutím ruky. Zamračil se.
,,Ostatní mohou jít k šípku, poupátko. Teď jsi tady. To znamená, že je nový řád, žádné bičování a už vůbec ne zohyzďování tvé krásné kůže," na konci ztišil hlas do šepotu a přejel mi po ruce prstem. Díval se na mě a já najednou měla sucho v ústech. Olízla jsem si rty a všimla si, že to sledoval.
,,Děkuji, pane," zamumlala jsem pak a on přimhouřil oči a přikývl.
,,Půjdeme do pracovny, mám práci a tebe chci mít po ruce," řekl a bez dalších řečí se rozešel chodbou. Musela jsem popoběhnout, abych mu vůbec stačila.
Cesta do pracovny se udála v tichosti, byly slyšet jen jeho těžké kroky, jako kdyby dupal, ale já byla jako myška. Už jsem tak byla naučená, abych nikoho nerušila.
,,Jonathan ti ukáže, kde jsou.. ty věci na úklid a uklidíš mi tam zatímco budu pracovat," řekl mi a já nejistě přikývla. Tohle bude dlouhý zbytek dne.
~
Ukázalo se, že to opravdu bude dlouhé. V policích ještě nebyly knihy, protože byly vyskládány na hromádkách uprostřed pokoje. Musela jsem nejdříve utřít prach a poté zandat všechny ty knihy do polic.
