Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, jenž slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Rok 1950, USA, San Francisco
Dívala jsem se kolem sebe. Podnik byl zaplněný lidmi, kteří se smáli a pili alkohol. Prohrábla jsem si rukou své vlasy, které jsem měla pro tento večer v elegantním drdolu a rozešla se na podpatcích k pódiu. Rozhlížela jsem se a odpovídala s úsměvem na pozdravy od mužů. Bylo to povzbuzující, vědět, že jsem byla pro ně atraktivní.
Postavila jsem se na pódium, kde byla kapela a já přešla k mikrofonu. Prohlédla jsem si všechny, kteří se zadívali mým směrem. Pak jsem se pořádně nadechla a začala zpívat za doprovodu skupiny.
Zpívala jsem a prohlížela si tváře všech v baru. Někteří tančili, jiní seděli a popíjeli. Tohle byla dobrá práce, za kterou mi dobře platili. Měla jsem tak peníze na svůj vlastní byt, na své vlastní věci. To bylo to hlavní. A navíc mne to bavilo.
Usmívala jsem se, zpívala nechávala lidi dál se bavit, když se otevřeli dveře podniku a dovnitř vešel Klaus. Nedala jsem na sobě znát mé rozhození a zpívala dál. Viděla jsem, jak za ním přišla i krásná blondýnka, další muž a dveře se zavřeli. Sledovala jsem je a zpívala. A pak jsem ztuhla. Dovnitř vešel Kol. Ten, kdo mi zničil veškeré sny. Byla jsem jak prkno, ale zpívala jsem naučená slova dál, dívala jsem se jen na Kola a doufala jsem, že se mi to jen zdá. Štípala jsem se do paže, ale to mi bylo k ničemu. Byla to pravda. On vzhlédl a když mě uviděl, jeho tvář se rozzářila. Do té doby byl celý zachmuřený, vypadal nezdravě, ale jakmile mne uviděl, tak jeho tvář nebrala barvu a zdál se mnohem jasnější.
Dozpívala jsem a pak odeběhla z pódia. Odchytil mě však Niklaus.
"Eleno, rád tě zase vidím." Mrkl na mě spiklenecky a prohlédl si mé šaty, které byly nad kolena. Začervenala jsem se. ,,A oblečenou. Celkem," dodal a já se na něj podívala pohledem, který by mohl zabíjet.
"Klausi, dlouho jsme se neviděli," šeptla jsem a po očku jsem koukla na Kola, který si to k nám mířil a mračil se. Asi slyšel, že jsem nebyla zrovna oblečená při celém setkání s Nikem.
Četla jsem si v knihovně sbírku básní, co tam Niklaus měl a byla ráda za to, že mne tu nechal. Byla jsem tu už týden a zamilovala jsem si tohle místo. Navíc jsem byla v největším bezpečí, jaké jsem mohla mít. Niklause se bál snad každý a já nechápala proč. Byl milý, staral se o mě a nikoho nezabil. Tedy co jsem viděla. Mohl být stejný jako Kol, když byli bratři, ale mě přišli jako den a noc.
"Eleno? Vše v pořádku?" zjevil se v knihovně jako duch a já vyplašeně vzhlédla a usmála se, když jsem zjistila, že je to on.
"Naprosto. Tohle je úžasná sbírka knih." Řekla jsem mu a vstala. ,,Nevím, jak ti za všechno můžu poděkovat." Dodala jsem a pozorovala ho.
"Rád jsem pomohl," odpověděl jen a já odložila knihu na stolek.
"Zachránil jsi mi život, necháváš mne tu bydlet. To je něco, co jsi nemusel udělat, ale udělal jsi to. To nezapomenu." Zašeptala jsem a viděla, jak se rozešel ke mně.
,,Tak si to zpříjemníme," zamumlal, než se jeho rty zmocnily mých a já mu polibek oplácela.
Objala jsem ho rukama kolem krku, když mi strhl šaty z těla a poté i spodničku, co jsem pod nimi měla. Sama jsem mu roztrhla košili a přejela rukama po jeho vypracovaných svalech.
Když jsme ze sebe sundali všechno oblečení, tak jsme se začali líbat, laskat rukama po těle. Bylo to úžasné, chtěla jsem to a poprvé jsem cítila chtíč. Nikoho jsem po Kolovi neměla, ale tohle mi přišlo jako skvělá náprava toho, co se stalo.
"Niku," vydechla jsem jeho jméno, hlas zhrublý vášní, bylo to neuvěřitelné. Byla jsem opřená o stěnu a jeho rty putovaly po mém těle, nevynechal jediné místečko, které by nepolíbil.
Když jsem to už nemohla vydržet, když jsem byla vydrážděná až na pokraj, tak jsem uvnitř ucítila jeho mužství a zavzdychala jsem rozkoší. Bylo to nové, něco úžasného. Zcela jiné.
"Tohle je Rebekah a Elijah." Vytrhl mě ze vzpomínky hlas Klause a já se podívala na dvě neznámé tváře.
"Ehm... těší mne. Jsem Elena," šeptla jsem, ale to mě za ruku zatáhl někdo do davu, až jsem překvapeně vyjekla a zakopla. Tahal mě za sebou doprostřed tancujících lidí.
,,Ty jsi měla něco s Klausem, poupátko?" zavrčel až jsem sebou trhla. Provázel mě tancem, byl skvělý tanečník, to se muselo uznat.
"To tě nemusí zajímat. Dej mi pokoj!" zamračila jsem se a chtěla se mu vytrhnout, ale on mě k sobě jen víc přitiskl.
"Ty jsi moje, ne jeho!" řekl naštvaně a já viděla, jak jeho oči změnily barvu na krvavě rudou. Znejistila jsem.
"Já jsem svoje!" křikla jsem, vytrhla se mu a utekla mezi lidmi do zadní části podniku, kde jsem se opřela o zeď. Tekly mi slzy po tvářích. Už jsem si říkala, že život bude jednodušší, neviděla jsem ho takovou dobu a najednou tu zase byl. Potřebovala jsem zmizet. Zase rychle pryč.
"Jsi v pořádku?" objevila se u mě Rebekah, jejich sestra. Otřela jsem si slzy a pozorovala ji.
"Asi ano, děkuju," šeptla jsem a ona se usmála a podala mi kapesník.
"Neboj se, nic ti neudělá," mrkla a já se usmála a otřela si kapesníkem slzy.
"Jak si tím můžeš být jistá?" škytla jsem a povzdechla si. Bylo toho najednou moc.
"Protože budeš se mnou. Budeme kamarádky. Na mě si nedovolí," řekla mi a já na ni překvapeně koukala. Čekala jsem snad všechno, ale ne tohle.
"Opravdu?" zeptala jsem se a nadějně se usmála.
"No jistě. Kam pojedeme? Já bych brala někam na jih. Někam, kde je sluníčko a teplo. Žádná zima," řekla vesele a zavěsila se do mě. Opravdu byla jako moje kamarádka, kterou jsem nikdy neměla. Byla jsem za to ráda.
"Co Los Angeles?" zeptala jsem se jí a ona kývla. Řekla jsem první co mě napadlo. Vždy jsem tam chtěla. Takže se tam nejspíš podívám právě s Bekah.
"Tak vyrážíme. Bráškové zatím ohlídají Kola," dodala a vedla mě k automobilu, co stál kousek od baru. Sbohem San Francisco. Snad se ještě uvidíme.
