Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, jenž slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co...
UPOZORNĚNÍ!!! Kapitola pro starší 18ti let! V případě, že Vám tolik není (i když pochybuji, že na to někdo dá 😄), tak tuto kapitolu můžete přeskočit. Není důležitá pro děj.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Současnost, New Orleans, USA
Následek zlomení jeho vazu? Připoutání k posteli pouty, které nešlo nijak zničit. Vážně jsem začínala nenávidět čarodějky.
Přemýšlela jsem o tom, jak se má můj táta, zda je v pořádku a Klaus i Enzo taky. Zda je ta drobná dívka Emily již bez Kolova vlivu. Zda je ještě někdy uvidím. Měla jsem díky tomu spoutání chvíli na utřídění svých myšlenek.
Dokonce, prý jako trest, mě tak nechal i samotnou. Ach, jaký to trest, víc prosím! Kde si můžu předplatit?
Byla jsem takhle spoutaná již celý den. Bez něj. Nemůžu říct, že mě nesvědil nos, ale po chvíli to přešlo. Alespoň bylo ticho, žádné poupátko nebo miláček, nic. Tak proč mi to přišlo jako ticho před bouří? Možná proto, že většinou to takhle dopadá.
~
„Možná bych ti měl ukázat, o co přicházíš, poupátko," ozvalo se mi u ucha a ten přesládlý hlas mě vyrušil z mého naprosto perfektního šlofíka. Tedy tak dokonalého, jak jen to s pouty šlo.
„Hmm, jestli to zahrnuje tahle pouta a pokoj bez tebe, jsem pro," zamručela jsem, jak jsem rozmrkala spánek a zahleděla se na něj. Mračil se, ale v jeho očích hrál škodolibý plamínek. Co měl za lubem?
„Můj pane," ozvalo se ode dveří a já se tam zahleděla, zatímco Kol líně přešel k majitelce toho hlasu. Byla člověk, necítila jsem z ní ani sílu čarodějky. A navíc tam stála jen ve spodním prádle. Jednu věc bych ráda věděla. Proč?
„Ach, tady jsi," zamručel spokojeně původní upír v místnosti a zaklonil jí hlavu, aby se mu podívala do očí. „Svlékni se a klekni si doprostřed místnosti," ovlivnil ji a ona jako poslušná hračka udělala požadované. Proboha.
„Kole!" zavrčela jsem a trhla řetězy. „Co to děláš?! Nech tu nebožačku odejít!" vrčela jsem dál a cítila mé oči změnit se na upíří.
„Ach, mé malé poupátko. Neměla jsi to dělat, víš? Tohle je Regina. Je to... jak bych to jen řekl... ach ano, hračka mých upírů. Přidala se dobrovolně, ale nemám zájem, aby teď dělala něco, co nechci. Bude to podle mě. A ty, miláčku, se budeš dívat, o co přicházíš," zasmál se a přešel ke mně.
„Jsi psychopat," sykla jsem a vyjekla, když jsem najednou byla za pouta vytažena do sedu, takže jsem měla perfektní výhled na prostředek pokoje a gauč naproti posteli.
„Ne, miláčku. Mám jen dost čekání, mám dost tvého odolávání," řekl mi, než mi věnoval tvrdý, majetnický polibek. Trhla jsem rukama.
