Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, jenž slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Současnost, USA, New Orleans
ELENA
Nemohla jsem jinak než sledovat muže, kterého jsem naposledy viděla před tolika lety. Staletími. Můj otec stál přímo přede mnou, živý a zdravý. Slyšela jsem i jeho srdce, které mocně tlouklo v jeho hrudi.
Jak? Kdy? Proč?
Otázky mi vířily hlavou, zatímco mé oči se naplnily slzami. Bylo to skutečné? Byl opravdu zde? Nezdálo se mi to? Nebo jsem konečně zemřela a tohle byl posmrtný život?
„Tati?" šeptla jsem a opatrně položila ruku na jeho tvář. Vypadal snad i mladší, než jsem si ho pamatovala. Neměl již plnovous, ale jen moderně zastřižené vousy a tmavé vlasy. Nebýt jeho rysů a čokoládových očí, ani bych ho nepoznala.
„Líbí se ti můj dárek, poupátko?" zaznělo za mnou a mě zamrazilo. Takže to nebyl posmrtný život ani sen. Protože to by se měnil rychle v noční můru v tuto chvíli.
„Dárek?" opáčila jsem a pomalu se otočila. Stáli jsme pod pouličním světlem, slyšela jsem zvuky z domu naproti, kde se Enzo snažil přesvědčit svou sestru Emily, aby bojovala s nátlakem, který na ni byl vyvinut. Klaus křičel sprosté nadávky, pravděpodobně držen na místě čarodějkou, kterou jsem zahlédla u dveří.
„Ano, nechal jsem mé čarodějky přivést zpět tvého otce. Zdravého," usmál se, skoro maniakálně, Kol, vypadal tak pyšně.
„Myslíš, že mě teď budeš vydírat mým otcem, abych byla s tebou?" zamračila jsem se na něj a on se zachmuřil, skoro jako kdybych ho snad tím urazila.
„Samozřejmě, že ne. Vím, že jsi moje, jako ty víš, že jsem tvůj. Vždy to tak bylo," zasmál se, jako kdybych byla hloupoučké dítě, které poučuje o tom, že plotna je po vaření horká.
„Zlatíčko," zamumlal můj otec a tím si získal mou pozornost. Otočila jsem se tak rychle, že jsem cítila, jak mé vlasy pleskly Kola přes jeho tvář. Dobře mu tak.
Pohlédla jsem na muže před sebou, tak moc zapadal do této doby, může mít normální život, ale nevěřila jsem tomu. Když vím, čeho je Kol schopen, není možnost, aby byl můj otec doopravdy můj táta. Nebo ano?
„Přivedli mě zpět, po tom všem, co se stalo a seznámili mě s tímto světem. Kol se mi omluvil a vysvětlil, co se vlastně stalo. Moc tě miluje, víš to?" pousmál se a pohladil mě po tváři. Tvář mě lehce zastudila, když mi po ní sklouzla slza. Jak mi tohle mohl říct? Že mě Kol miluje? Copak nevidí, že je to posedlý blázen?
„Jsem ráda, že jsi zpět, tatínku," špitla jsem a vzala jeho ruku do svých a opatrně stiskla, stále lehce nejistá nynějšími událostmi. „Ale to, co mi teď říkáš... to nejsi ty," dodala jsem rozhodně a jeho ruku pustila.
„Co to povídáš, zlatíčko?" divil se, ale já jen odstoupila. Odstoupila jsem od obou a zamračila se na Kola, který mě obezřetně sledoval.
