Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, jenž slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Současnost, USA, New Orleans
Vykřikla jsem společně s Emily, když se ozval další ohlušující výstřel a poslal k zemi dalšího upíra, tentokrát mrtvého, protože Enzo trefil srdce dřevěným nábojem.
"Pryč, rychle!" zakřičel na nás a znovu střílel po upírech, kteří padali k zemi i přes snahu se kulkám vyhnout.
"Pojď," chytla jsem Emily a utíkala s ní pryč. Slyšela jsem spadnout zbraň a Enzo byl hned u nás. Běžel s námi.
"Jsou nám v patách, ale už jen tři," řekl a zastavili jsme se v odlehlé uličce mezi domy.
"Ale Kol se co nevidět probere... netrefil jsi ho přece do srdce," šeptla jsem.
"To je pravda, ale musí nám to prostě stačit na to, abychom utekli do jednoho domu," řekl Enzo a chytil jednu dřevěnou paletu, kterou rozlámal na kousky.
"Do jakého domu?" zeptala jsem se hned zmateně.
"Znáš to, Původní hybrid, myslím, že jsi se s ním už potkala," mrknul a já zrudla. Takže Klaus je tady?
"Zabijou nás?" zeptala se tiše Emily, která byla do této chvíle tiše až na vzlyky a výkřiky.
"Ne, nezabijou," uklidňovala jsem ji hned a pohladila ji po vlasech. Zachytila jsem Enzův pohled. Byl se směsicí něhy, vděku a něčeho dalšího, co jsem nedokázala identifikovat.
"Bude to v pořádku, Emily. Už jsem u tebe a ochráním tě," zašeptal a podal nám kůly z té dřevěné palety. Vyčkávali jsme na upíry, co se měli každou chvíli ukázat.
"Ale, ale, ale... někdo mi zabral oblíbenou uličku na pití," ozvalo se nám za zády a všichni jsme se prudce otočili a zírali na Klause, který za sebou měl minimálně dvacet hybridů. "Ahoj, Eleno," usmál se a mrknul. Začervenala jsem se ještě víc.
"Konečně, dal sis na čas a nás málem zabili," zavrčel Enzo a přešel k nám, vzal nás za ruce a vedl ke Klausovi.
"Musel jsem to pro dramatičnost trochu oddálit, ale vedl sis dobře s tou pistolí. Dřevěné kulky, ten nápad se mi líbí," upravil si koženou bundu a pozoroval všechny.
"Kdo je to?" zašeptala mi Emily do ucha a já se pousmála.
"Klaus Mikaelson, pomoc pro všechny případy," usmála jsem se a objala ho. "Ahoj, Klausi. Ráda tě zase vidím," dala jsem mu pusu na tvář a oddálila se. Sledoval mě přimhouřenýma očima a usmíval se.
"To já tebe taky. Promiň, nebyl čas na to ti zavolat, tvořil jsem," pokrčil rameny.
"A co tentokrát? Hybridy nebo tvé umění?" zasmála jsem se a sledovala jeho rty škubat v úsměvu.
"Máš bod," mrkl. "A ty budeš Emily," kouknul na vyděšenou upírku, která se schovávala za mnou a Enzem.
"Přestaň, bojí se tě," odsekl její starší bratr a schoval si ji víc za sebe.
