Elena se narodila do chudé rodiny v Bulharsku, která je už po generace rodinou, jenž slouží těm nejvyšším šlechticům. A tak i Elena jde z práce do práce. Když se však objeví nový šlechtic, kterého nikdo nezná, tak je ona ta, která mu má sloužit. Co...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Současnost, USA, New Orleans
Dívala jsem se na Enza, který pozorně studoval mou maličkost. Bylo to zvláštní.
"Proč jsi mě zachránil?" šeptla jsem svou otázku a pozorovala ho. Držel v ruce skleničku s bourbonem a lehce s ní kroužil. Jeho oči však nikdy neopustily mě. To se bál, že ho zabiju nebo co?
"Proč bych nemohl? Prostě jsem to udělal," zamračil se a vstal, přešel k oknu a díval se z něj. Pozorovala jsem jeho záda a odraz ve skle. Měl přízvuk, ale nemohla jsem určit odkud přesně. Byl pohledný a byl mi.. já nevím, povědomý? Nevím proč, ale bylo to, jako kdybych ho znala.
"Enzo?" zašeptala jsem a postavila se, opatrně jsem se vydala k němu a viděla, jak ztuhnul.
"Co?" zamumlal a já se kousla do rtu.
"Zachránil jsi mě poprvé nebo ti vděčím za svůj život už dvakrát?" zeptala jsem se tiše.
"Co tím myslíš?" otočil se ke mně a odložil sklenku.
"Byl jsi to ty, kdo překazil Kolovi jeho plán v Římě?" nedalo mi se nezeptat.
"Pamatuješ si to?" zeptal se a prohlížel si mě od hlavy k patě.
"Jsi něco jako můj strážný anděl nebo... proč jsi mě už dvakrát zachránil?" dívala jsem se na něj. Enzo nerozhodně popošel ke mně a zatnul ruce v pěst, jako kdyby bojoval sám se sebou. Co mi neříkal?
"Ne, jen ti dlužím," zavrčel a šel si dolít pití.
"Co mi neříkáš?" dívala jsem se na jeho záda.
"Kol mě proměnil šest let před tebou," řekl pak a opíral se o kuchyňskou linku. Zarazila jsem se uprostřed pohybu a jen ho sledovala. Kol ho proměnil? Co teď?
"A dál?" šeptla jsem, nevím proč, ale potřebovala jsem slyšet jeho příběh.
"Žil jsem v Anglii, byl jsem synem farmáře a měl jsem jistou budoucnost, že budu pokračovat v jeho stopách..." zašeptal a já k němu opatrně přistoupila a položila ruku na jeho záda a jemně je třela v konejšivém gestu.
"Pokračuj, prosím," zašeptala jsem. A tak Enzo pokračoval...
Rok 1614, Anglie
ENZO
Byl krásný den, zrovna nepršelo a ani se na nebi neobjevily žádné šedivé mraky. Slunce hřálo a osvětlovalo celou Anglii.
Vyšel jsem z našeho malého domu a šel do stodoly, abych si vzal hrábě. Můj otec už od časného rána pracoval na louce a obracel seno, aby se pořádně usušilo. Matka nám vařila oběd a já jsem se postaral o naše zvířata. Teď jsem ale chtěl pomoct ještě otci.
