The song of life - Draco Malfoy

Part 11 Začátek tajemství

Zdravím vás všechny! :) Děkuju za všechny hvězdičky a shlédnutí, nemám slov! Chtěla bych vás předem připravit na dnešní díl. Je sice asi nejdelší, který se mi kdy povedl, a asi poslední tak dlouhý :D Ale nebude zrovna zajímavý, tak mě prosím nezabíjejte :D Potřebuju to nějak začít a nerada dělám ty velké přeskoky, protože potom jsem v tom já sama zmatená... :D Tenhle díl je spíš nová série, nebo jak bych to nazvala, prostě teď půjde zase chvilku o něco jiného, ale tímhle dílem to pouze rozjíždím! :) Takže určitě čtěte dál a snad i se i tenhle díl bude trošku líbit. :)

  Evelyn seděla na posteli a jen z části se věnovala balení svého oblečení. Byl konec školního roku, což znamenalo, že se na dva měsíce odloučí od Bradavic a vrátí se domů za svými rodiči. Těšila se, až je po roce znovu uvidí, ale jen nerada opouštěla školu, která ji za tak krátkou dobu přirostla k srdci. Vlastně nejlepší na to všem bylo, že bude s Harrym celé dva měsíce v jednom domě, protože Dursleyovi byli snad mnohem šťastnější než kdokoliv jiný, když zjistili, že nejsou Harryho jediní příbuzní, takže s radostí přijali nabídku a svému synovci dovolili bydlet u bratra Jamese. Alespoň o letních prázdninách.

   Přes všechnu tu radost, kterou by měla Evelyn pociťovat, si připadala jako sklíčená. Jako by ji někdo zavřel do místnosti metr krát metr a ona se v podstatě nemohla pohybovat. Volnost, kterou dříve pociťovala, byla znenadání pryč. Zmizela a nahradila ji tíseň. Od doby, kdy se Draco přemístil a ona ho ztratila. Opustil ji ve chvíli, kdy jí bylo vše vysvětleno. Odešel ve chvíli, kdy mu odpustila.

   Její ruka sáhla po dopise od něj. Byl celý promočený od slz, jak na něm dlouho do noci ležela. Vlastně v noci nespala téměř vůbec. Měla pocit, že celou noc nespal snad nikdo. Rozdíl by ale v tom, že většina nespala kvůli události, která se přihodila Brumbálovi. Evelyn to také dost sebralo, ale větší starost jí dělal Draco. Při myšlence na něj znovu pocítila velkou díru na hrudi, kde dříve bylo srdce. Nedokázala se smířit se skutečností, že ho možná dlouhou dobu neuvidí.

   Brumbálova smrt vzala všechny v Bradavicích. Pohřby Evelyn nikdy neměla ráda. Přišlo jí to tak deprimující, přitom by bylo lepší, kdyby se mluvilo jen o těch hezkých věděch, které s Brumbálem souvisely. Místo toho se v konverzacích opakovaly slova jako žal a smutek.

   „Lyn? Za chvíli musíme na vlak,“ nakoukl do pokoje Ron a okamžitě zmizel.

  Evelyn pohlédla na svůj poloprázdný kufr a oblečení poházené po posteli. Bezstarostně pokrčila rameny a všechny věci do kufru jen naházela. S použitím všech sil se jí ho nakonec podařilo zapnout. Dopis, už v podstatě zmačkaný a natrhaný, strčila do kapsy kabátu. Zhluboka se nadechla a opustila pokoj.

  Spolu s Hagridem, jenž se stále ještě docela nevzpamatoval z Brumbálovi smrti, kráčeli cestičkou k vlakovému nádraží. Když přišlo na loučení, Hagrid jim pouze zamával. Bylo to z důvodu, že kdyby měl promluvit, nejspíš by ho znovu zachvátil smutek a hlavně slzy.

  Nastupovali do vlaku po strmých schůdkách. Evelyn se naposlef otočila na hrad. V hlavě se jí zobrazovaly všechny vzpomínky, které souvisely s ním.

  „Díky,“ naznačila rty a pousmála se. Potom nastoupila.