The song of life - Draco Malfoy

Part 13 Odhalení

Hey! ;) Takže, opět chci nejdříve začít s poděkování, protože jsem slušně vychovaná! :D Strašně moc děkuju za hvězdičky a hrozně vás za to miluju!:3 Tenhle díl už je snad o něco zajímavější, tak můžete klidně komentovat. :D Dále, pokud máte k příběhu připomínky, sem s nimi!! Přijímám kritiku, jestliže k tomu teda přiložíte i důvod:) Jen bych byla ráda, kdybyste mě třeba upozornili na chyby nebo tak podobně:) Nebudu zdržovat, stejně ty moje kecy nikdo nečte :D

„Jde o Malfoye, že jo?“ vyhkla vítězoslavně a upírala na zděšenou Evelyn své velké hnědé oči.

Evelyn tím dokonale připravila o všechna slova. Věděla, že je Hermiona dost chystrá, ale tohle už bylo i na samotnou Hermionu Grangerovou trochu moc. Nedala jí přece žádný důvod si myslet, že to je zrovna Draco.

„Jak tě to napadlo?“ namísto odpovědi rozpačitě položila otázku. Její hlas byl při tom o dvě oktávy výš a doslova to znělo, jako když chytnete kočku za ocas.

Hermiona její nervózní tón postřehla a nadhodila ironicky úsměv.

„Lyn, nejsem úplně blbá. Všechno mi to došlo v obýváku. Je to přece jasné! Jak ses mě ptala, jestli se k tobě někdo může přemístit snem, a já jsem si hned říkala, kdo by to mohl být. A na kom ti poslední dobou tolik záleží?“

Hermiona nechala poslední větu nedokončenou, jako by čekala, že na ni Evelyn odpoví. Odpověď však nepřicházela. Naopak. Evelyn v ní zmateným pohledem skoro propadlovala díru do hrudníku a nezmohla se ani na slovo. Jen obdivovala Hermioninu logiku.

„Já... no... kdybych ti řekla, že máš možná trochu pravdu -“ po dvou minutách ticha, kdy Hermiona trpělivě čekala na odpověď, se jí teď konečně dostalo alespoň koktavé mumlání.

„Tak si můžu zapsat do deníčku další úspěšnou záhadu ohledně svých přátel,“ prohlásila s úsměvem, ale Evelyn se nezmohla na nic lepšího, než na nepatrný úšklebek, původně plánovaný jako úsměv. Ani by se nedivila, kdyby si Hermiona opravdu něco podobného psala. Popravně, Evelyn si taky psala deník.

„Takže... vídáte se s Malfoyem dál?“

Evelyn sebou mírně trhla, když zaslechla, pod jakým jménem o něm hodlá mluvit. Snažila se však zůstat v klidu. Věděla, že se Draco s jejímu kamarády zrovna nemusí.

„Promiň, s Dracem?“ Hermiona si až pozně uvědomila, jak Evelyn nerada slyší, když o něm někdo mluví příjmením. Když však vyslovila jeho křestní jméno, neudržela neposlušný úšklebek, který se jí rázem objevil na obličeji. Vypadala při tom, jako by snědla nedozrálý citron.

„No – nevím. Vlastně ani ne. Od toho incidentu s Brumbálem,“ Evelyn se na chvíli zasekla, „jsme se nepotkali. Ale tu noc, kdy jsme přijeli z Bradavic domů, se mi o něm zdálo. Tedy, tak mi to řekl. Jenže mně to přislo více než jen sen. Bylo to skoro skutečné.“

Přestože Hermiona nikdy neměla Draca příliš v lásce, teď jí ani nevadilo, že se s ním Evelyn kamarádí. Věděla totiž, že má Draco srdce a možná dokáže dokonce cítít. Měla za sebe dobrý pocit, když dokáže takhle v klidu poslouchat vyprávění o jejím největším nepříteli, hned po Voldemortovi. I když mu byl v jistých směrech docela v patách.