The song of life - Draco Malfoy

Part 18 Opravdu vydařený den

Hey Hou! :D Omlouvám se, že díl přidávám až dneska, ale chtěla jsem dodržet svůj slib o delších kapitolách... takže jsem jeden díl dělala skoro týden. Ale já nikdy neporuším slib! :D Takže aspoň jedna dobrá zpráva ne? ;) :D Opět, mooooc děkuju za hodnocení a komentáře a všechno! Jste úžasní!:3

Evelyn se stále ještě nepohnula z místa. Seděla na sedačce jako před Dracovým odchodem a neměla plánu na tom nic měnit. Opírala se o jeho hruď a přestože nejdříve pochybovala o důvěře k mužům, přesvědčila sama sebe o bezpečnosti, kterou ji Draco dopřál. Kolem ní byly obtočené dvě silné paže a pevně ji svíraly.

Byla to jediná poloha, ve které měl Draco skoro jistotu, že se Evelyn nemůže nic stát. V této chvíli byla zranitelná jako porcelánová panenka. Zatímco Evelyn konečně usnula, Draco nemohl zamhouřit oči. Bál se, že pokud by spal, někdo by přišel a Evelyn ublížil.

Nedokázal si vysvětlit, proč se k někomu chová takhle. On, Draco Malfoy, byl přece vždy než bezcitný parchant, který by nikomu nepomohl. Tak jak je možné, že objímá sestřenici svého největšího rivala? Sám to nechápal. Netušil, kde se v něm takový strach o někoho vzal.

Pozoroval sluneční paprsky, které pomalu vycházely. Věděl, že musí jít na snídani, ale neměl to srdce Evelyn opustit. Jako by k ní byl přivázán neviditelným provazem. Kdy jsem se vlastně takhle změnil? Ptal se sám sebe v duchu. Může za to ona? Vždyť je to normální holka, se kterou bych vůbec neměl trávit čas...

Svůj pohled přesunul na dívku. Anděl, pomyslel si. I když měla oči zarudlé od pláče a tváře ještě mokré kvůli slzám, byla krásná. Nikdy by ho nenapadlo, že někoho z rodiny Potterů bude takto nazývat a nebude se stydět nad něčím takovým přemýšlet. Byl si jistý, že kdyby ho teď do Komnaty vešel jeho otec a uviděl ho s ní, na místě by ho zabil. Přinejmenším. Nebo by ho vydědil. Kupodivu, najednou mu to nevadilo. Se svým otcem nemá ani vzdáleně podobný vztah, jako by měl být. Má k němu určitý respekt, ale nedá se to považovat za lásku mezi otcem a synem. Tak to u Malfoyů nechodí. Malfoyové nedávají najevo city.

Evelyn, stále ležíc v jeho náručí, se zavrtěla. Draco se nemohl ubránit úsměvu při pohledu na ni. Pootevřela oči a několikrát zamrkala, aby si zvykla na světlo.

„Dobré ráno,“ pozdravil něžným hlasem.

Evelyn na něj upřela oči a po chvíli na své tváři vykouzlila skoro nepatrný úsměv.

„Dobré,“ odpověděla zkráceně, „kolik je hodin?“

Draco zvedl ruku před sebe. Na zápěstí měl jednoduché hodinky. Byly sice o něco dražší než obvykle, ovšem jinak se nelišily od obyčejních hodinek, které nosil téměř každý mudla.

„Bude šest. Půjdeme snídat.“

Evelyn zavrtěla hlavou na nesouhlas.

„Ne, nemám hlad,“ odpověděla tvrdohlavě.