The song of life - Draco Malfoy

Epilog

Doufám, že se budete s koncem aspoń trochu spokojení a neproklejete mě.. :D Ke zbytku se vyjádřím až na konci;) Písničku tentokrát dávat nebudu, nějakou si pusťte sami :D řekla bych nějakou klidnější, pomalejší:) Výběr nechám jen a jen na vás:)

Po nebi se sbíhaly šedé mraky. Větve stromů se pod náporem větru začaly ohýbat a lidé spěchali do svých obydlí, aby je nadcházející počasí nezastihlo.

Mladý muž se zastavil. Vlasy měl ledabyle rozházené do všech stran. Už neměly tak platinově blonďatou barvu jako dřív, přesto bylo na první pohled jasné, o koho jde. V mudlovském světě nešlo o moc slavnou osobu, za to téměř každý kouzelník znal jméno Draco Malfoy.

Rozhlédl se kolem sebe a lítostivě zavrtěl hlavou nad spěchajícím davem. Všichni mu připadali tak pošetilí. On déšť miloval. Patřilo mezi jeho nejoblíbenější počasí, hned po bouřce.

Spěšným krokem přešel přechod a znovu se zastavil, tentokrát na kraji parku. Unaveně se opřel o nejbližší dub, třebaže ne víc než čtyři metry od něj stála lavička. Možná tím chtěl dát najevo, že ačkoliv strávil několik dlouhých hodin v práci, nesníží se k něčemu takovému, jako je sedět na lavičce.

Zaujatě se rozhlížel po parku. Lidé, bez ohledu na věk, pospíchali domů, aniž by se pozastavili a třeba jen na chvíli pohlédli na rozkvétající park.

Všichni až na jednu dívku. Kráčela loudavým krokem pozorně začtena do knížky, kterou svírala v ruce. Na sobě měla jednoduché vzorované šaty nad kolena, přes rameno jí visela hnědá kabelka a zpod klobouku jí splývaly zlatavé dlouhé vlasy. Nemohla být o moc mladší než Draco. Vždyť on taky nebyl kdovíjak starý, teprve před dvěma roky dokončil Školu čar a kouzel v Bradavicích.

Dívka se najednou zastavila a zmateně se rozhlédla kolem sebe, jako by tušila, že ji někdo pozoruje. Draco pobaveně vyčkával, až konečně narazí na správnou osobu. A potom se jejich pohledy střetly.

Dracovo srdce vynechalo pár úderů a vzápětí začalo být jako o život. V její tváři bylo poznat stejné překvapení a údiv. Zvedla ruku a klobouk si na hlavě poposunula; možná aby se přesvědčila, že vidí správně. Její pohled, kterým na Draca civěla, nabíral dojmu, že připomíná někoho z jiné dimenze. Potom zatřásla hlavou, snad na důkaz neslušnosti, nepatrně nadzvedla koutky úst a nejistě kývla hlavou na pozdrav.

Draco její pohyb nevědomky zopakoval. Strnule stál a jeho dlouho připravovaný plán se pomalu ale jistě hroutil. Plán, ve kterém stálo, že jakmile se mu podaří ji najít, všechno jí vysvětlí. Místo toho tam tam pouze stál jako solný sloup, s nohama pevně přikovanýma do země.

Tak dlouho ji hledal... Dva roky žil v domnění, že se jí něco stalo. Od doby, co ho rodiče – respektive jeho otec, donutili se přemístit a nechat ji tam, naděje, že ji znovu najde, pomalu vyhasínaly. Stále doufal, že se dožije dne, kdy bude mít možnost jí všechno vysvětlit, a přísahal si, že jestli se mu to někdy povede, bude ten nejšťastnější člověk na světě. A teď tady před ní stojí a jediné, na co se zmohl, bylo ji pozdravit.

Dívce to však připadalo jako dostatečná reakce a svůj pohled opět přesunula ke knížce. Dracovi neuniklo, že se její ruka třese a její oči přejížděly po řádcích knížky až přehnaně rychle.