The song of life - Draco Malfoy

Part 24 Ve jménu lásky

Tak jsem se konečně dokopala napsat další díl! Velký dík patří vám všem, kteří mě pořád podporujete, ať je to votes, komenty nebo protože jsem to prostě přečetli!:´) Ano, ano - blížíme se skutečně ke konci, takže se smiřte s děkováním od srdce! :D Ne vážně, fakt moc vám děkuju!:) Písničku si zase můžete (vážně doporučuji) pustit; zase vám v tý části dám vědět. :) Užijte si to:))

„Harry, uklidni se!“

Hermiona pevně svírala Harryho rameno, zatímco pochodoval po místnosti jako lev v kleci.

„Uklidnit?“ hystericky se rozesmál a rozmáchl rukama do stran, „jo, jasně – moji sestřenici napadla skupina Smrtijedů, málem ji tam zabili a zatímco upadla do bezvědomí, ji někdo – opakuji, že nemáme tušení kdo – odnesl do školy! Vždyť to je v naprostém pořádku, nemyslíš?!“

Rozhostilo se tak napjaté ticho, že náraz špendlíku o zem by připomínal roztříštění hrnku. Slyšet bylo jen Harryho divoké dýchání, což všichni brali jako samozřejmost.

Evelyn seděla na gauči schoulená do klubíčka, aby na sebe nepoutala pozornost. Doufala, že nebudeme nucena odpovídat na další otázky typu: Vážně si nevzpomínáš, jak vypadala jeho tvář? Jsi si jistá, že ti nic není? Nebolí tě něco? Možná máš jen vnitřní zranění...

Ti z nejchytřejších se včas stihli schovat do bezpečné vzdálenosti od Harryho, aby se nakonec neobjevili v seznamu možných viníků.

„Harry,“ přidala se konějšivě Ginny, „my tě chápeme. Tohle rozhodně NENÍ v pořádku, ale podívej se na to takhle – kdyby ten někdo chtěl Evelyn ublížit, nejspíš by to udělal hned. Teď se zhluboka nadechni a konečně nám sděl tu důležitou zprávu, kvůli které jsi sem přišel.“

Harry skutečně nasál do plic kyslík. Evelyn si všimla, že přes jeho snahu se uklidnit, mu stále poněkud cuká v oku a zatíná pěsti, až mu bělají klouby. „Fajn,“ začal a několik studentů se odvážně přiblížilo o kousek blíž k němu, aby ho slyšeli. „Hledáme něco tady na hradě. Pomůže nám to porazit Vy-víte-koho.“

„Co to je?“

„Nevíme,“ odpověděl Harry opatrně.

„Kde to je?“

„To taky nevíme,“ pokračoval sklesle a nasucho polkl. V místnosti zavládlo ticho.

„Chápu, že toho moc nevíme.“

„Spíš vůbec nic,“ odpověděl ironicky Seamus.

Pro Harryho bylo velké překvapení, když se všichni skutečně rozprchli do všech koutů školy, aby pomohli najít jeden z viteálů.

Evelyn roztřeseně sledovala, jak profesorka McGonagallová s dalšími učiteli budují obranu Bradavic. Cítila snad všechny pocity, ale rozhodně mezi ně nepatřila připravenost. V hlavě měla vymeteno, nemohla si vzpomenout na ty nejjednodušší zaklínadla.