The song of life - Draco Malfoy

Part 5 Alkohol dělá divy

O týden později, v pátek v noci Evelyn nemohla spát. Měsíc byl zrovnav úplňku a svítil tak silně, že když do něj pohlédla přímo, docela ji to zaslepilo. Stále dokola se jí zdály noční můry, které nemohla zastavit takže se je každou chvíli budila.

Když už pokolikáté vyletěla z postele celá zpocená, nemotorně vstala z postele a přehodila přes sebe svůj modrý župan. Neměla tu potřebuj, aby kdokoliv měl to štěstí vidět její pyžamo s medvídky, i když jí přišlo dost nepravděpodobné, že by někdo v tuto hodinu vylézal z postele.

Loudavými kroky procházela po chodbách, až opět narazila na jednu, kterou nedávno procházela. Tentokrát byla úplně prázdná, ne jako minule, kdy ji měla byla potěšena z přítomnosti Pansy.

Chvíli přemýšlela, zda nebude rozumnější si jít zpět lehnout, nakonec si však sedla na studenou podlahu plnou prachu. Chvíli jen znuděně zírala na protější zeď a když se zvedla s rozhodnutím se vrátit do své zřejmě ještě zahřáté postele, uslyšela hluk několik metrů od ní.

Otočila se za jeho příčinou a zpoza rohu vystoupil blonďák a sklopýtavou chůzí se k ní snažil dobelhat. Vlasy ani zdaleka nevypadaly jako dřív, kdy měl každý vlas na hlavě své místo a celé to dílo bylo bez jediné chybičky. Teď by se jich pár našlo: všechny byly rozházené na jiou stranu a těžko by se dalo uvěřit, že dříve vypadaly tak, jak vypadaly.

„Draco?“ Promluvila na osobu, ale nedostalo se jí odpovědi. Dokonce by se dalo říci, že vypadal mírně v bezvědomí, nebo možná i náměsíčný.

Došla až k němu a když k ní zvedl svůj pohled, mírně přimhouřil oči a poněkud podezíravě na ni civěl.

„Evelyn...,“ zablekotal nesrozumitelně a několikrát zamrkal, zřejmě aby zahnal pocit únavy.

Najednou, jako by to pomohlo a všechna únava zmizela. Několika rychlými pohyby, které Evelyn ani nestačila zaregistrovat, se vzchopil a jeho nohy dokázaly unést celou jeho váhu, jako tomu nebylo před několika sekundami. Jedna jeho ruka vystřelila do vzduchu až k jejímu krku, který okamžitě sevřel v dlani, a vytáhl ji o několik centimetrů výš, až její nohy visely ve vzduchu.

Než se stačila vzpamatovat a položit mu několik otázek, uvědomila si nedostatek vzduchu, který teď její plíce dožadovaly. Začala sebou házet do všem stran a marě se pokoušela ho kopnout. Všechno bylo naprosto zbytečné.

Draco se nad její naivitou pousmál a teprve nyní měla Evelyn možnost si prohlédnout jeho oči, jež náhle změnily barvu. Jejich dřívější šedomodrá teď nahradila černočerná tma, kterou vždy tak nenáviděla a děsila se jí. Nebylo v nich nic, jen bezcitnost a zloba, kterou k ní te´d pravděpodobně choval.

Díky jeho pravidelnému dýchání, které teď Evelyn scházelo, ucítila známou vůni/ pach alkoholu, který zřejmě ten večer požil.Vlastně byla dost ráda. Byla pravda, že takhle si nemohla být jistá, jak daleko může jeho chování zajít, na druhou stranu si oddechla, že za tohle chování zodpovídá alkohol.

„Prosím... pusť mě! Draco...“

Cítila, že vzduch potřebuje stále víc a Draco ji ne a ne pustit. Naopak, jejím prosbám se jen zasmál.