The song of life - Draco Malfoy

Part 25 Miluj ma alebo odíť

Takže... jsem tady s úplně posledním dílem a příště už jen Epilog. Bohužel, na víc dílů už bych se nezmohla, protože už teď jsem měla co dělat :D. Snad nebudete zklamaní a aspoň trochu se vám bude dnešní díl líbit:) Málem bych zapomněla upozornit na písničku :D to už je klasika... :D

Ani jeden netušil, jak dlouho jejich polibek trval. Mohlo to být pár minut a jim to připadalo jako hodiny. Když se od sebe konečně odpojili, s úsměvem sledovali toho druhého.

Vítr si pohrával s jejími vlasy a Draco to zaujatě pozoroval. Přemýšlel nad spoustou věcí. Nenáviděl se za svou slabou vůli, za to, že se neudržel, a přece byl ten nejšťastnější člověk. Moc dobře si pamatoval, proč ji minule nechal zapomenout, teď ho však nic nezastavilo. Ani bouřlivá válka kolem nich.

Evelyn sledovala jeho oči, které znovu nabíraly svoji obvyklou barvu. Při pohledu na jeho úsměv byla nucena se také uculovat. Připadala si jako v nebi; konečně zažila to, na co čekala tak dlouhou dobu. A bylo to ještě krásnější, než si představovala.

A potom se to stalo: Jako by všechno kolem ní pohltila temnota a najednou se ocitla ve stejném lese jako před několika měsíci. Zmateně sledovala dění očima diváka. Spatřila Draca a osobu, která se jí více než jen podobala. Byla to ona.

Evelyn neslyšela, o čem spolu hovoří. Jediné, co ji dokonale rozhodilo bylo, když Draco její dvojnici políbil. Všechno z toho lesa si podrobně pamatovala, o tomhle však neměla ponětí.

Obraz zmizel a znovu před ní stál skutečný Draco.

„Děje se něco?“

Evelyn stále zírala do prázdna a snažila se najít jiný smysl obrazu, který se jí před chvílí zjevil. Nechápala to.

„Proč jsi to udělal?“ zeptala se roztřeseným hlasem a zvedla k němu pohled.

„Co tím myslíš?“

„To v tom lese...“ pokračovala polohlasně, „proč jsi mě nechal zapomenout?“

Draco ji mlčky sledoval. Ani ve snu ho nenapadlo, že ho kouzlo zradí.

„Evelyn, šlo o tvé bezpečí. Prosím, věř mi,“ zašeptal. Bál se, že ho zavrhne, že na něj bude křičet a ještě hůř.

Evelyn se však jemně pousmála. „Takže teď už na mém bezpečí nezáleží?“ zeptala se provokativně.

Draco se zasmál a opřel se rukou o stěnu za ní. „Teď už máš mě, abych tě ochránil,“ odpověděl tiše, naklonil se k ní a krátce ji políbil.

„To je tedy zvláštní,“ pokračovala naoko zamyšleně, „ještě před chvílí jsi mi vyhrožoval, že mě umlčíš kouzlem, a najednou mě chceš chránit? Měl by sis to nejdřív ujasnit.“

Draco si povzdychl. „Jestli to budeš pořád vytahovat, tak se toho nakonec dočkáš.“