The song of life - Draco Malfoy

Part 4 Pansy Parkinsonová

Taaakže, další díl je na světě, i když není zrovna nejzajímavější, ale dočkejte času! :) Chápu, moje prosby o hodnocení nebyly vyslyšeny, ale počet lidí, kteří si to přečetli, budu brát jako čtenáře, které by moje povídka SNAD mohla zajímat. :) Doufám, že se díl bude líbit.

Jediný problém v Evelyn byl, že nedokázala chvíli sedět v klidu. Neustále měla potřebu všechno vidět nebo slyšet. Není sečemu divit, za ty roky, co byla mimo společnost, se naučila neztrácet čas, proto nechtěla nic nechat ‚na potom‘ a zjistit to hned.

Jmenovaná dívka zrovna kráčela po chodbě. Chtěla jít na večeři, ale zabočila už tolikrát, že neměla ani ponětí, jak se tam dostat. Přesto neztrácela hlavu. Na téhle škole přece nejsem sama, někdo mě dříve nebo později najde,říkala se pořád dokola, aby se aspoň trochu uklidnila.

„Ale, ale – neztratila ses?“ Ozval se za ní pisklavý dívč hlas a Evelyn chvíli přemítala, zda nemá hlas ignorovat a pokračovat dál. Po chvíli se konečně otočila. Před ní postávala černovlasá dívka o něco málo vyšší než ona a s nadřazeným postojem si ji sebevědomě přeměřovala.

„Ehm – ne, jsem v pohodě.“ Snažila se znít přátelsky a zároveň dát najevo nezájem k ní, bohužel zbytečně.

„Ale já ti ráda poradím. Mimochodem, jsem Pansy,“ A usmála se tím nejfalešnějším úsměvem, který kdy Evelyn viděla.

Jakmile zaslechla její jméno, bylo jí jasné, o koho se jedná. O téhle holce slyšela už tolikrát, že se divila, že ji ještě nepotkala osobně.

„Těší mě,“ odpověděla klidně, přesto věděla, že ani v nejmenším nestojí o to, znát tuhle holku osobně.

„Tak jaké to je? Být teď ta nejslavnější osoba v Bradavicích? Jsi víc než tvůj bratranec – slavný Harry Potter.“ Její kousavý tón doslova drásal uši.

Kolem dvojice dívek se zatím scházelo více a více lidí, které jejich rozhovor velmi zajímal. Někteří se dokonce sázeli, že se z toho strhne bitka a někteří typovali Pansy, jiní zase Evelyn, kdo vyhraje tenhle souboj.

„Vlastně jsem nad tím nepřemýšlela. A myslím, že oblíbenost tady zajímá nejvíce tebe, ne?“ Opáčila já s úsměvem a Pansy začala trochu rudnout. To Evelyn těšilo ještě víc a v duchu si připočítávala bod pro sebe.

Několika lidí se snažilo udržet smích, ale příliš ji to nešlo. Pansy slyšela každé šustnutí, které kdokoliv vydal.
„Ale nedělej, že ti je to jedno. Určitě bys chtěla být tak vysoko, jako jsem já.“ Ušklíbla se a Evelyn měla co dělat, aby se nahlas nerozesmála.

„Nemyslím si, že by bylo nějak obzvlášť těžké dolejzat za klukama a doprošovat se jejich pozornosti.“ Koutkem oka si všimla, že se mezi diváky objevil i Draco.

Pansy teď nevypadala ani trochu jako zpočátku, kdy se usmívala jako sluníčko. Teď všichni, včetně Evelyn, čekali na chvíli, kdy se neovládne a dá ji facku.

„To sis trochu spletla, oni chodí za mnou. To ty prostě nezažiješ,“ odpověděla s úšklebkem a Draco si dlaněmi zakryl dlaněmi obličej, aby nikdo nepoznal smích.

„Mám prostě smůlu. Asi tady ještě nejsem tak dlouhou dobu, abych byla tak oblíbená.“ Skrytou ironii Pansy nepoznala. Jen se spokojeně usmála a nejspíš čekala nějaké ohodnocení v podobě potlesku, které se jí pořád nedostavovalo. Nikdo kolem dvojice dívek nevěděl, jestli se má smát nebo brečet nad její naivitou.

„Mimochodem, nesnaž se sbalit Draca. Je můj.“ Evelyn, která se zrovna chystala k odchodu, se překvapeně otočila, stejně jako všichni ostatní.

„Neboj, nestojím o to. Jen je zvláštní, že se to ke mně ještě nedoneslo. Jak dlouho jste spolu?“ Zeptala se klidně, držíc v sobě smích. Vlastně za celou dobu jejich rozhovoru jí přišlo neslušné se začít se smát nahlas.

„Jo, Pansy, jak dlouho jsme spolu?“ Dracův hlas se ozval někde z davu a za několik vteřin vyšel sám jeho majitel. Na tváři měl úšklebek, který Pansy zneklidňoval, zato Evelyn zvyšoval pocit být nad Pansy.

Sám vlastně nevěděl, proč přešel na stranu Nebelvíru, ale měl prostě nutkání se dívky, který byla sestřenice jeho největšího nepřítele, zastat.

„No... já -“ Pansy se zadrhla, ale Draco ji předběhl.

„Pansy, neztrapňuj se tady.“ Jmenovaná dívka celá zrudla a zřejmě nebyla schopná slova. Několikrát se kolem sebe rozhlédla. Všichni se smáli a než by někdo napočítal do pěti, Pansy byla pryč.

Evelyn se konečně rozesmála a Draco jí věnoval jeden z jeho úšklebků, který alespoň vzdáleně připomínal úsměv.