The song of life - Draco Malfoy

Part 6 Přátelé

Evelyn v posteli až nadskočila, jak nečekané bylo probuzení z noční můry, jež navazovala na incident s Dracem. Chvíli se snažila vzpamatovat, protřela si oči a protáhla se, ještě celá polámaná z noci. Nejdříve přemýšlela, zda má vůbec cenu ještě někdy vstát, ale když zeslechla Hermionu, která na ni čekala, bylo jí jasné, že by to stejně neprošlo a lenivě se zvedla z postele. Cestou ještě zahlédla hodiny na nočním stolku, které ukazovaly přesně půl deváté. Ještě že je neděle, podotkla v duchu, což byla od probuzení její první příjemná zpráva.

K ní a Hermioně se cestou přidala ještě Ginny, takže nebylo trapné ticho, které by panovalo kvůli Evelynině špatné náladě. Vlastně ani neposlouchala, o čem se dívky baví, dnes by o sobě řekla, že prostě existuje. Byla unavená, usnout by však nemohla. Měla hlad, přesto chuť scházela. Nejraději by utekla někam daleko a schovala se tam, ale její nohy vypověděly službu. Nežila, jen existovala.

Sedla si na lavici vedle Hermiony a naproti ní se usadila Ginny. Evelyn si sotva všimla, že Harry a Ron na snídani zatím nebyli, zato si byla více než vědoma přítomnosti jednoho studenta Zmijozelu.

Draco nejspíš nevypadal o moc líp než ona sama, přesto musela přiznat, že vypadal příšerně. Ve tváři měl unavený výraz a nejspíš tomu moc nepomáhala Pansyina přítomnost, která se snažila získat i jeho pozornost za každou cenu. Ve skutečnosti by se dalo říct, že si získala pozornost skoro všech v místnosti, protože zprávy, které Dracovi oznamovala, byly slyšet na druhém konci. Evelyn si všimla, že již několikrát se ji snažil odbít, z čehož měla z neznámých důvodů o něco málo lepší náladu, přesto na něj měla stále stejnou zlost jako po celou noc.

„Pansy, nemůžeš mě nechat se aspoň najíst?“ zeptal se jí poněkud napruženě a ona zmkla. Bylo na ní vidět, že se nedokáže srovnat se skutečností, že ji odmítá poslouchat a aby zakryla své snížené sebevědomí, otočila se na druhou stranu a začala horlivě diskutovat s dívkou, kterou Evelyn neznala.

„Evelyn, jdeš s námi?“

Otočila se po hlase a s neblahým zjištěním, že i Ron s Harrym, jejichž přítomnosti si ani nevšimla, dojedli snídani, trochu se zastyděla. Podívala se na svůj talíř, který byl ještě z poloviny plný, ale než aby ho musela dojíst, raději se zvedla od stolu a přidala se k ostatním, talíř nechajíc ležet na místě.

„Vlastně jsem se tě ani nestihl zeptat, jak se ti v Bradavicích líbí?“

„Je – je to tady vážně úžasné, prostě... jsem moc ráda, že sem můžu chodit. A ještě raději, že zrovna Harry Potter je můj bratranec.“

Sama se podivila, na jaký přátelský tón se zmohla a přidala k tomu i první upřímný úsměv za den, i když je nepatrný.

„Jo, je to čest, tak si toho važ.“

Harry se hrdě napřímil, načež se hned rozesmál a ostatní s ním. Dokonce i Evelyn se neudržela nad jeho postojem a výrazem, jaký se mu podařilo vytvořit na tváři, a smála se taky.