The song of life - Draco Malfoy

Part 12 Skutečný sen

Další díl je na světě! :) Nejdřív chci poděkovat za komentáře a hvězdičky, jste úžasní! :) Ani nevím, co bych měla k dnešnímu dílu napsat... Možná jen, že se to pomalu rozjíždí a bude to zajímavější, tak to nevzdávajte a čtěte dál. :) Važte si toho, měla bych se učit a místo toho píšu :D To bude asi všechno, doufám, že se dnešní část bude líbit, a snad bych mohla doufat v další krásné komentáře, které mě zahřejí u srdíčka:3 Ano, jsem normální:) Dejte se do čtení! ;)

   „Draco?“ nevěřícně zašeptala do tmy a stále šokovaně zírala na postavu před sebou.

Po dlouhém váhání se nakonec usmál svým zářivým úsměvem, který Evelyn tolik chyběl.

   „Zbláznila jsem se nebo je tohle sen?“

Pochybovala o svém zdraví, protože moc dobře věděla, jaká je šance, že je Draco skutečně v jejím domě. Žádná.

   Draco se zasmál. „Ne, nezbláznila ses. Pořád spíš.“

Evelyn nakrčila čelo a zamyšleně si ho prohlížela.

   „Je to zvláštní. Ještě nikdy mi žádný sen nepřišel tak skutečný,“ podezíravě Draca pozorovala, až vážně přemítala, zda není blázen.

  „Já za to asi můžu,“ odpověděl kousavě, ale přesto se zasmál. „Možná to bude proto, že ti tak moc chybím, takže se ti o mně teď zdá,“ prohlásil sebevědomě a svůdně na ni mrkal.

   „Tolik si nefandi,“ dětinsky na něj vyplázla jazyk a najednou byla vděčná za tmu, která je obklopovala, protože tak neviděl červeň v jejích tvářích. Důvod barvy jejího obličeje byl, že jí skutečně chyběl. Ale neměl jí co vyčítat. Přestože teď stál vedle pouze jako sen, měl stejné pocity jako skutečný Draco. Neměl jí co vyčítat, protože jemu chyběla úplně stejně, možná ještě víc.

   „Jelikož jsem sen, mám možnost vidět ti do hlavy.“

Ruce složil na své hrudi a opřel se o stěnu. Ani na sekundu z ní nespustil své šedé oči, jen ji neutrálně sledoval. Evelyn se cítila jako zvířátko v zoo. Na chvíli ji napadlo, že osoba stojící před ní, není sen, ale skutečný a živý Draco, který se pouze přemístil do jejího domu. Potom se však dostatečně probrala, aby si uvědomila, že je to hloupost. Draco ani neví, kde bydlí, tak jak by se sem mohl přemístit?

   „Proč se mi tohle nikdy nestane?!“ naoko se urazila a napodobila stejný pohyb s rukama jako on.

  „Nejsem tady od toho, abych tě nutil na mě žárlit, Eve,“ jeho obočí znovu povyskočilo o několik milimentrů výš, čímž dal Evelyn jasně najevo, že právě on je v této místnosti ten dokonalý.

  „Nežárlím,“ oponovala tvrdohlavě, „mimochodem, vymyslel jsi pro mě nové jméno?“ sakrasticky se usmála.

Sen, který se jí pravděpodobně zdál, ji naplňoval úžasným pocitem. I když spala a Draco podle všeho netušil, že v podstatě mluví na něj, měla možnost si s ním tak nějak popovídat, přesně jak by to bylo ve skutečnosti.