Doufám, že jste na mě ještě nezapomněly... :( Abych vám nedávala zbytečné naděje, že díl přidám hodně brzo, radši vám řeknu, že to bude cca 5 - 6 dní. Chci být upřímná... Jinak, nejdřív jsem chtěla tenhle díl rozdělit, ale nakonec jsem se rozhodla to udělat takhle :)
PS: Mooc děkuju za votes, komentáře atd, to už znáte ;) :D Vážně děkuju, jste zlatí!:3 Přidala jsem písničku, ale ta se bude hodit nejlépe až v jedné... části :D uvidíte:)
Z pokoje se ozýval hlasitý smích. Evelyn a Draco seděli na podlaze zavalení hromadou fotek. Všechny byly kouzelnické, takže se postavy na fotografiích volně pohybovaly.
„Tohle jsi vážně ty?“ koktal mezi smíchem blonďák, zatímco co prohlížel komický obrázek Evelyn, jak je celá ušmudlaná od patrového čokoládového dortu, skoro vyššího než ona.
„Byly mi tři!“ naoko naštvaně mu vytrhla obrázek z ruky a zahrabala až na samotné dno velké krabice, aby nebyla šance, že ji Draco znovu najde.
„Budu doufat, že jsi trochu vyrostla a v noci, když budu spát, mě nesníš,“ ušklíbl se provokativně, předstírajíc přitom zděšení z pouhé představy.
„Člověk nikdy neví.“
Její vážný výraz Draca trochu uklidnil, o zlomek vteřiny však současně propukli v pokračování nekontrolovaného smíchu.
„Kolik může být hodin?“ zeptala se Evelyn a unaveně si protřela oči.
Draco vzhlédl směrem ke zdi, na které visely velké nástěnné hodiny. Malá ručička se právě po milimentrech pohybovala směrem k trojce.
„Budou tři.“
Unavenost způsobila, že odpověď zaregistrovala až později. Jakmile však konečně pochopila, kolik je hodin, neubránila se zívnutí.
„Vážně nechceš jít spát? Vypadáš trochu uvanevě...“
Neústupně zavrtěla hlavou. „Slíbila jsem ti skutečné Vánoce! A já své sliby plním.“
„Jen -“ pokračovala s dalším, ještě pronikavějším zívnutím, „jen si na chvilku lehnu – jen na chvilku...“
Hlavu položila na podlahu a těžká víčka se jí okamžitě zavřela. Dokázala vnímat ještě několik sekund, když se přes všechny své síly propadla do říše snů.
Draco mezitím zvedl další fotografii.
„Tahle taky není špatná,“ uchechtl se, ale když se mu nedostávala odpověď ani v podobě zamručení, svůj pohled stočil k Evelyn. Ležela schoulená do klubíčka a tiše oddychovala. Vlasy jí spadaly do tváře, takže byla vidět jen malá část obličeje.
Draco se v duchu rozesmál,zhasl světlo, které dosud ozařovala celou místnost, unaveně si lehl vedle spící Evelyn.
YOU ARE READING
The song of life - Draco Malfoy
FanfictionCo když už nechce dál žít tak jako doposud? Co když se změní... je možné, že obyčejná dívka, kterou by měl nenávidět, mu otevře oči? Že si uvědomí, co všechno ztratil? Maska, kterou nikdy nesundává, se najednou ztratí a on zjistí, že jsou lidé, před...
