The song of life - Draco Malfoy

Part 20 Pravda a lež

Za všeho nejdříve se chci moc moc omluvit, že přidávám díl až teď, když jsem vám slíbila, že se budu snažit co nejdříve. Jenže(!), přišlo mi to hrozně nudný a krátký, tak jsem k tomu ještě připsala tři strany... takže to trvalo trochu dýl. Doufám, že se moc nezlobíte a další díl si užijete! :) PS: Za případné chyby a nedostatky se omlouvám, ale dneska už jsem to moc nekontrolovala, takže snad mi to odpustíte. :)  Obrázek je trochu.. divný :D Nemohla jsem najít nic lepšího, tak jsem tam prostě dala tohle :D Taky se mi nechtělo pokračovat další půlhodinu v hledání :D... Taky jsem zapomněla poděkovat, včem, co napsali komentář a hodnotili - skákala jsem dva metry vysoko, moc si toho vážím! I těm, co to prostě přečetli :D :)
 

Plastová lahev od vody se znovu zatočila. Dívky na ni upřeně koukali, jako by to byl ten nejzajímavější objev na světě. Ani jedna z nich se od ní neodvážila odtrhnout pohled. Draco je s pobavením sledoval. Hra mu dostatečně zvedla náladu. Bavil se víc než všechny dohromady. Evelyn se musela silou vůle držet, aby mu něco neřekla, když se občas zasmál odpovědi nějaké z dívek.

Lahev se zastavila. Všechna děvčata zatajila dech a potom se naráz rozesmála. Přišla na řadu Ginny, která, mimochodem, musí odpovídat po každém druhém zatočení. Už poněkolikáté Evelyn zapřemýšlela, zda na ni někdo neseslal kouzlo, po kterém by sloužila jako magnet k této lahvi.

Kupodivu, Evelyn byla zatím jen parkrát a nepadlo na žádné otázky, na které by odpovídala tak zahanbeně. Byla ráda. Vlastně hru moc nevnímala. Nemohla se soustředit, když jí Draco dýchal na záda. Ne doslova. Stál opřený o zeď asi dva metry od ní, Evelyn však stále cítila jeho pohled. Neustále žila ve strachu, kdy se ten kus plastu znovu zastaví před ní.

„Mmm, holky, poraďte mi. Na co bychom se jí ještě mohly zeptat?“ ptala se zamyšleně tmavovláska jménem Parvati. Všechny dumaly nad otázkou, kterou by jí mohly položit, zatímco Ginny jen trpělivě vyčkávala. Stejně na ni už většinu otázek vyčerpaly.

„Co máš s Harrym?“ vyhrkla jedna vítězoslavně.

Ginny poněkud zrudla, sklopila pohled k zemi a hrála si s prsty na rukách. Už nevypadala tak lhostejně jako před chvílí. Popravdě, zatím nedostala tak osobní otázku.

„No... já ani nevím,“ zamumlala nakonec, stále však nezvedla oči. „Chodili jsme spolu, nebo něco podobného, ale teď když je pryč, tak by to nemělo cenu.“

Odpověď byla téměř pravdivá. Evelyn tenkrát Ginny hrozně litovala, byla z toho špatná. Nebrečela, ale bylo na ní vidět, že ji to dost vzalo. Ginny totiž nepatřila mezi dívky, které by se po rozchodu rozplakaly a snědly kýbl zmrzliny. Hermiona za ní několikrát přišla a snažila se ji utěšit, ale Ginny o tom mluvit nechtěla. Snažila se svůj smutek zakrýt.

Uchopila lahev a roztočila ji dokola. Evelyn opět zpozorněla, stejně jako ostatní. Hypnotizovaně sledovala točící se lahev, až se náhle zastavila. A ukazovala přímo na ni.

Vytřeštila oči a snažila se to rozdýchat. Znovu a znovu. Tohle dělala pokaždé, když padla řada na ni. Všichni na ni upřely pohled a Evelyn si moc dobře všimla, jako pozornost strhla u Draca.

„Dobře, Evelyn... tak přejdeme k té trapně ohrané otázce: Jsi do někoho zamilovaná?“ zeptala se Ginny s otráveným výrazem.