The song of life - Draco Malfoy

Part 19 Zapomeň

Už jsem se zmínila o tom, že jste strašně zlatí? Ne? Tak to dělám teď! Jste prostě úžasní! Moooc děkuju za votes a všechno to ostatní, strašně mě to potěší!:3 Nebudu to zbytečně prodlužovat, užijte si další díl!

Nemohla si odpustit pobavené uchechtnutí při pohledu na svého kamaráda. Draco seděl na židli a bez mrknutí oka přejížděl písmena na řádku. Strany knihy otáčel tak často, až měla Evelyn pochybnosti, že čtení Žij a nech žít jen nepředstírá. Draco nevěnoval pozornost ničemu kolem sebe. Byl ponořený do knihy natolik, že když kolem něj proletěla moucha, ničeho si nevšiml. Podivné opravdu bylo, že si snad ani neuvědomoval, když se mu usadila uprostřed nosu.

„Nepřeháníš to?“ zeptala se se smíchem, nazula si boty, které vzápětí zavázala.

Ticho. Nepřišla žádný odpověď.

„Draco?“

Možná je v transu nebo třeba usnul s otevřenýma očima. Vzhlédla k osobě, která si mezitím stihla lehnout. Zakroutila hlavou a pohledem se vrátila zpět k tkaničkám, ovšem na řadu přišla druhá bota.

„Cože?! Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?!“ ozval se za ní křik.

Přestože se už delší dobu snažila odolávat Dracovým nečekaným výlevům, nedokázala zabránit leknutí. Otočila se a měla možnost vidět Draca na nohách a s hodně zamračeným výrazem.

„Cože? Ty už jsi to dočetl?!“ vyjekla, když uviděla, kam Draco ukazuje. Na poslední odstavec té neskutečně tlusté knihy.

„Pochybuješ o mně snad?“ ušklíbl se, „nemůžu za to, že čtu rychleji než ty.“

Evelyn se zatvářila uraženě a zároveň sakrasticky. „V tomto případě čteš rychleji než většina populace na planetě.“

„Jsem prostě výjimečný. Ale o to nejde. Mohla bys mi říct, proč ta kniha končí... takhle?!“ znovu ukázal na stránku, tentokrát se strefil přímo do poslední věty.

Evelyn opustila hořkost z toho, že knihu přečetl rychleji, a konečně se zaměřila, kam ukazuje. Po připomenutí si větu přečetla. Neubránila se úsměvu, načež se Draco zamračil.

„Víš, o to jde. Musíš si koupit druhé vydání, kde to pokračuje. Jinak se nikdy nedozvíš, jak to dopadlo,“ prohlásila nevzrušeně, za to Draco málem vyskočil vzteky.

„Ale – ale to – ty... ty máš druhé vydání, že?“ upřeně na ni hleděl a netrpělivě čekal na nadějnou odpověď.

„Nemám,“ snažila se nerozesmát, ale jeho pohled jí to ani trochu neusnadňoval, „čekám na ni asi půl roku. Zařaď se do fronty,“ ukázala za sebe na neviditelnou frontu, kam se i Draco ohlédl. Možná skutečně čekal nějakou řadu lidí; nikdo však za Evelyn nestál.

„Tak to ne. Tu knihu chci hned teď!“