Idit

22.

Ráno se Idit probudila s dobrou náladou. Včerejší večer si moc užila. S přáteli hrála hry a povídali si asi do desíti, bylo to moc příjemné. Plná energie se převlékla, pozdravila Rafaela a vyrazila na hodinu. Už teď se ale těšila na snídani, měla už příšerný hlad. Hodina proběhla jako vždy, jen tu a tam zaznělo tichem zakručení dívčina žaludku. Na snídani skoro běžela. Ve Velké síni ji ale čekalo překvapení. Na jejím místě ležel podlouhlý úzký balíček, zabalený v zažloutlém papíru. Černým inkoustem na něm bylo napsáno: Idit Smithová, Bradavice. Nic víc. „Pošta dnes přilétla dřív." Ozvalo se vedle ní, od dívky, zřejmě prefektky z Havraspáru. Idit tedy začala balíček pomalu rozbalovat, tušila, co v něm asi bude. A nemýlila se. Jemně zdvihla kus sametové látky, pod kterým ležela krásná nová hůlka. Měla nádherně vyřezanou rukojeť. Ollivander si s ní musel dát obrovskou práci, pomyslela si. Opatrně ji uchopila. Hůlka dokonale splynula s její dlaní a najednou měla pocit, jako by hůlku ani nedržela. Zrychlil se jí tep a jako by zapomněla, kde je. Svět kolem ní se zpomalil. Zvedla ruku a hůlkou svižně, ale jemně mávla. Z konce tenkého proutku vylétl žlutý pramen světla, který ozářil celou síň. Všichni, kteří zrovna seděli u snídaně se polekaně, nebo překvapeně podívali na Idit, která ještě stála s rukou napřaženou, jako omámená. Tělem jí projela vlna naprosto cizí zvláštní síly. Měla pocit jako by jí tryskala i z konců prstů. Byl to příjemný, ale zároveň nezvyklý pocit. Přišlo jí, že teď našla poslední kousek sebe, o kterém nevěděla, že ji chybí. Že teď, už je úplná. Z podivného omámení ji vytrhlo, když jí někdo položil ruce na ramena a tiše pronesl: „Pojď se mnou." Když se Idit trochu vzpamatovala, zjistila, že muž, který k ní promlouval byl Brumbál a teď společně odcházejí do jeho pracovny.

Starý muž s dlouhými vousy a půlměsícovými brýlemi dívku posadil do křesla a vážně se na ni zadíval. Čekal, že dívka něco řekne, ale nic se neozývalo. Přešel tedy blíže k ní a položil jí ruku na rameno. „Jsi v pořádku dítě?" Zeptal se skoro rodičovsky. Idit přikývla na znamení souhlasu. „A řekneš mi, co přesně se stalo?" Pronesl klidným hlasem. Dívka chvíli mlčela, hledala slova: „Já sama nevím...rozbalila jsem balíček s novou hůlkou...No a pak, pak jsem ji vzala do ruky a mávla..." „Ano, ano a dál už to znám. Pěkně si nám vybarvila strop Velké síně. Místo denního nebe jsou všude barevné červánky." Naštěstí to říkal vesele, nezlobil se. „Vážně?" Divila se Idit. „Teď aspoň víme, že změna hůlky byla správná volba. Myslím, že s touhle už to kouzlení půjde samo." Konstatoval ředitel. Dívka se na něho usmála, protože byla stejného názoru jako on. „Nicméně, jsem rád, že jsem na tebe natrefil. Chtěl jsem s tebou probrat pár věcí. Od paní profesorky Prýtové na tebe slyším jen samou chválu, a i ostatní učitelé si tě nemohou vynachválit, zvláště pak Severus." Šibalsky na ni zamrkal. Idit se začervenala, Brumbál ji tímto svým výrokem opravdu překvapil. „Prý se opravdu snažíš a děláš obrovské pokroky..." Idit byla za jeho slova vděčná. Opravdu se snažila a těšilo ji, že jsou s ní profesoři spokojení. „Jsem moc rád, že ses tak dobře začlenila a zvykáš si na tento svět. Myslím, že to není jednoduché. Velice oceňuji tvoji snahu. A proto bych ti chtěl nabídnout soukromé hodiny. Nemůžu slíbit, že by se konaly každý týden, ale mohlo by to mít jistý přínos pro nás oba." Idit o odpovědi nemusela přemýšlet dlouho: „Ano, moc ráda vaši nabídku přijmu." Brumbál přikývl, jinou odpověď snad ani nečekal. Přešel ke psacímu stolu. Otevřel úzkou knížečku a ukazováčkem přejížděl po řádcích. „Ah tady, příští týden ve čtvrtek, ve dvanáct hodin. To by mohlo vyhovovat. Oželíme oběd, ale večeře nám to vynahradí, co říkáš?" „Ano, jistě, naprosto vyhovující." Řekla Idit spěšně. Profesor na ni zpoza brýlí spiklenecky mrkl.

Po odchodu z Brumbálovi kanceláře byla Idit plna pocitů a dojmů. Na učení už dnes neměla ani pomyšlení. Zavřela se do svého pokoje a svalila se na postel. Co by teď dala za to procházet se v jejím milovaném knihkupectví, obklopená vůní meduňky, a zvukem hodin tikajících monotónní melodii. Bylo to snad to nejklidnější místo na světě, které si dokázala představit. Místo, kde si dokázala utřídit všechny své neposedné myšlenky. Vzpomněla si i na paní Norwickovou, se kterou vedly dlouhé rozhovory, a které čítávala příběhy ze starých knih. Se vzpomínkou na stařenku vyndala z nočního stolku dopis, který jí stará paní poslala už před nějakou dobou. Znovu si ho přečetla. Četla ho stále dokola, a stále nerozuměla některým slovům, která byla na papíře napsána. Zajímalo by jí, jak se Dorothee vede a jak si stojí obchod. Rozhodla se jí tedy napsat. Přešla k psacímu stolu. Nachystala si papír, brk a inkoust. Posadila se na židli a dala se do psaní:

Drahá paní Norwicková,

Moc se mi stýská, ale i přesto jsem šťastná. Doufám, že jste zdravá, a že je i obchod v pořádku. Z Vašeho dopisu jsem stále trochu zmatená. Je v něm spousta otazníků a neznámých. Ale vím, že nemá smysl se Vás ptát, co jste tím myslela. Budu se řídit Vaším mottem: V ten správný čas se vše vyjasní, tak jak nebe po bouřce.

V Bradavicích je krásně. Určitě byste měla přijet na návštěvu. Čas, který jsem tu zatím prožila utekl jako voda, díky novým přátelům a povinnostem, které mám. Samozřejmě, že všechny dny nebyly zalité sluncem, ale všechny malé mráčky, které ho zastínily vítr odvál. Doufám, že Vás brzy uvidím a budu Vám moci o všem povyprávět.

Srdečně Vaše Idit

Ps. Rafael Vás taky zdraví.

Dopis si po sobě ještě jednou přečetla, pečlivě ho složila do obálky a zalepila. Na přední stranu ještě krasopisně dopsala adresu. Oblékla si kabát a vydala se k západní věži na jejímž vrcholku sídlil sovinec. Po točitém schodišti vystoupala až nahoru. Otvory ve zdi profukoval studený vítr. Sovy všech druhů seděly na bidýlkách nebo v promáčklinách zdi. Idit chvíli trvalo, než našla školní sovu. Abyste rozuměli, školní sova sloužila některým učitelům a žákům v případě nouze, když jejich sova byla zrovna pryč a oni potřebovali doručit další dopis. Předání dopisu proběhlo v pořádku a teď už jen doufat, že bude i v pořádku doručen.