26.

69 2 0
                                    


Pomona se na svoji studentku vlídně usmála: „Moje milá, jsi jí tak blízko, a přece sis toho nevšimla. Pojď zamnou." Profesorka vedla Idit chodbami hradu, až došli k obrazárně. Byla to velká prostorná místnost naplněná všemožnými obrazy. Visely tam portréty, krajinky, ale i pár abstraktních děl. Idit zde byla pouze jednou s Hermionou. Vůně starých olejomaleb jí připadala zvláštní, cítila to stáří. „Tak jsme tady." Ozval se udýchaný hlas profesorky Prýtové. Obě ženy stály před čtyřmi velkými obrazy. Ach ano, slavní zakladatelé Bradavic, ale co tady děláme? Problesklo Idit hlavou. „To je podoba, co?" řekla Pomona. Idit se na ni nechápavě podívala. Profesorka přistoupila blíže k portrétu Helgy z Mrzimoru, a nasadila si brýle. „Ty oči a nos, nachlup stejné. Ta brada a lícní kosti, no a podívej, i tu pihu máte na stejném místě. Samozřejmě Helga byla poněkud oblejších tvarů, oproti ní jsi úplný drobek, ale jinak je ta podoba neuvěřitelná." Idit se zahleděla na portrét mrzimorské zakladatelky. Musela uznat, že jisté podobnosti tam vidí, ale že by si byly až tak podobné? To jí teda nepřijde. „Je tu jen jediné vysvětlení," pronesla Pomona, „musíte být vzdálené příbuzné, nebo tak něco." Tahle věta dívku zaujala. Slovo příbuzná jí projelo ušima až se trošku zachvěla. Že by ona, ta, která neměla nikdy žádnou rodinu mohla mít příbuzné? Už jen myšlenka na to, jí připadala tak nereálná, ale zároveň po někom blízkém opravdu toužila. Ze snění ji vytrhl mužský, teda spíše chlapecký hlas. „Dobrý den, teda páni, jste si docela podobné." Idit se otočila, stál za ní poněkud pobledlý chlapec. Znala ho, párkrát ho viděla ve společnosti Rona a Harryho. Myslím, že se jmenuje Neville, ale s jistotu to tvrdit nemůžu. Chlapec se na ni nervózně usmál. „Zdravím tě Neville," pronesla profesorka přátelsky, „jak se daří tvým Belladonám, už přišli do květu?" Neville hořečnatě přikývl a zapředl s profesorkou Prýtovou rozhovor o rostlinách, jež pěstuje. Idit využila tohoto okamžiku, aby si znovu prohlédla portrét. V dolním rohu bylo černou barvou napsáno 995, to byl pravděpodobně rok, kdy bal obraz namalován. Měla obrovské nutkání přejet po plátně svými prsty, ale neodvážila se, ty obrazy jsou pravděpodobně velice cenné. Dívka občas zaslechla útržky rozhovoru nebelvírského studenta s profesorkou: „Ta podoba je ohromná." „Třeba je to jen náhoda." Nebo „No ale bylo by to úžasné." Po téhle větě se Idit na dvojici otočila s otázkou: „Co by bylo úžasné?" Neville se trochu začervenal, ale na otázku nikdo neodpověděl. „Na tvém místě bych trochu zapátrala v archivech..." nedokončila Pomona větu a pomalu se otočila ke dveřím. Oba studenti ji následovali. Celou cestu až do skleníků ve skupince panovalo ticho, Neville se odpojil někde u Velké síně. Avšak ani na pracovišti se již k předchozímu rozhovoru nevraceli. Profesorka pokračovala dále ve výkladu a Idit si ho nepřítomně zapisovala.

Následující hodina bylo létání. Idit zatím zvládla probrat základy, ale ohromně se těší až se opravdu proletí. Profesorka přišla s úsměvem na tváři: „Dobré dopoledne, tak jsi připravená?" Dívka úplně přesně nevěděla, na co má být připravená, ale i tak souhlasně přikývla. „Výborně, stupni si na pravou stranu koštěte, napřáhni pravou ruku a řekni: Hop! Tak jak jsme se to učili v hodinách teorie." Idit přesně následovala pokyny profesorky, avšak koště se jen tak podivně zachvělo. „Víc důrazně." Radila jí profesorka. Idit se zhluboka nadechla a velice důrazně řekla „HOP!" Koště bleskově vyletělo a přistálo v dívčině dlani, která kolem něho okamžitě sevřela prsty. I když jí dlaň ještě pálila od toho, jak do ní koště tvrdě narazilo. Profesorka ji pochvalně poplácala po rameni. Ještě jí ukázala, jak se na koště nasedá a jak by mělo vypadat správné držení. Následně to vyzkoušela i Idit, to jí docela šlo. „Ale musím tě zklamat, dnes létat nebudeme, je docela silný vítr a to nejsou dobré podmínky pro začátečníka." Domluvily se tedy na další lekci. Idit poděkovala za dnešní hodinu a obě se rozloučily.

Ve svém pokoji našla pod dveřmi strčený lísteček. Stálo na něm: Zítřejší hodina lektvarů se uskuteční ve druhém patře, naproti učebně Dějin čar a kouzel. Přijďte včas. p Snape

„No tak to jsem zvědavá, co si pro mě přichystal." Pronesla Idit do prázdného pokoje.



Všechny Vás moc zdravím. Omlouvám se za mou neaktivitu, nějak to nestíhám všechno skloubit. Píšu bakalářku a připravuju se na státnice, takže se teď vše točí okolo toho. 

Ale i tak nezapomínám na Idit a snažím se po kouscích vždy psát. Takže tady máte další část z Iditina příběhu. Doufám, že se bude líbit.

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Jan 06, 2022 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

IditWhere stories live. Discover now