Idit

10.

Společně procházeli teď už potemnělými chodbami hradu a vystoupali po točitém schodišti do jedné z věží. Brumbál cosi zamumlal a dveře, před kterými zrovna stály se otevřely. Idit poznala, že vchází do jakési pracovny. Byla tam spousta knih se stejným zlacením, jaké měly knihy v Iditině milovaném knihkupectví. V poličkách se leskly ampulky naplněné různými tekutinami. Uprostřed místnosti stál pracovní stůl s vysokým polstrovaným křeslem. Brumbál před stůl přisunul ještě jedno křeslo a vyzval dívku, aby se posadila. On sám se uvelebil do svého přepychového skoro trůnu, spojil ruce a elegantně je položil na stůl. „Tak Idit, myslím, že díky vyprávění Hermiony jsi už pochopila, že tuhle školu navštěvují pouze kouzelníci a čarodějky. Učí se zde svou sílu správně využívat a cvičí se v kouzlení, řečeno zjednodušeně. Myslím, že už taky víš, co jsi zač. Teď už ti jen musím vysvětlit proč vlastně jsi tady." Idit netrpělivě naslouchala ředitelovým slovům. „V této škole jsi ze stejného důvodu jako všichni ostatní studenti, proto aby ses naučila kouzlit, jen je v tom malý háček. Pro studium na této škole, omlouvám se, že to řeknu, jsi už moc stará, a proto jsem vymyslel tu malou lež s asistentkou. Tvůj následující rok bude probíhat tedy takto: opravdu budeš pomáhat profesorce Prýtové s kouzelnými rostlinami, ale navíc budeš navštěvovat soukromé hodiny ze všech předmětů jako tví spolužáci. Tady máš rozvrh," řekl a podal dívce kus pergamenu, na kterém byla nakreslena tabulka s předměty, které bude Idit navštěvovat. Dívka si všimla, že většina předmětů je buď brzy ráno, nebo pozdě odpoledne, ne-li večer. „Děkuji," odpověděla dívka tiše a ředitel pokračoval: „Teď pár organizačních záležitostí, budeš potřebovat hůlku a pár nezbytných věcí k výuce. Poprosil jsem profesorku McGonagallovou, aby tě vzala do Příčné ulice, a vše nezbytné s tebou obstarala, zítra ráno. Dále Moudrý klobouk, zjistíme, do jaké koleje patříš, a tam tě také náležitě ubytujeme." Brumbál se otočil k polici za ním a sundal z ní, dost staře a opotřebovaně vyhlížející čarodějnický klobouk. Opatrně ho nesl až k Idit a pomalu jí ho položil na hlavu. Idit začaly naplňovat obavy, na zahajovací hostině viděla, že několika žákům položili na hlavu ten samý klobouk a on s nimi mluvil. Výjimka nenastala ani u ní. „Á heleďme se, tohle je opravdu zajímavé. Kam tě jen zařadit. Velice těžká volba, že by Zmijozel? Ale to ne, na to nemáš povahu. Nebelvír? Ano ten by byl ucházející, ale také to není úplně ono. Bude to tedy Mrzimor. Zvol si tu správnou cestu." Idit si oddechla, i když ani moc nevěděla co to vlastně znamená. Poslední věta kouzelného klobouku, jí zněla poněkud záhadně. „Výborně to bychom měli," řekl Brumbál a klobouk odnesl na jeho místo, „Gratuluji k tvému členství v Mrzimoru, to znamená, že tvůj pokoj bude v přízemí blízko kuchyně, hned vedle pokojů prefektů." Viděl na Idit jisté rozpaky, přistoupil k ní a dlaň jí položil na rameno: „Neboj se děvče, chápu, že je to pro tebe všechno nové, ale zvykneš si. A určitě tu najdeš i pár dobrých přátel. Kdyby si něco potřebovala u mě máš dveře vždy otevřené." Idit tenhle jeho chlácholivý projev opravdu uklidnil. „Děkuji pane profesore," pronesla tiše, „Jen mám ještě jednu otázku, víte...nestihla jsem se rozloučit s paní Norwickovou a-." „No ještě, že jsi mi to připomněla," chytil se za hlavu Brumbál, „Mám tě od ní pozdravovat, a tady ti posílá dopis." Podal Idit zažloutlou obálku, na které bylo napsáno pro Idit budoucí skvělou čarodějku. Dívka se nad tímto nadpisem pousmála a dopis schovala do kapsy u šatů, rozhodla se, že ho přečte až bude někde o samotě. Pro dnešek to bylo vše, co jí ředitel potřeboval sdělit, a tak ji laskavě odvedl do jejího pokoje a popřál dobrou noc.