GIRLS

F O U R T Y - O N E

Ráno mě probudilo zvonění budíku který jsem vypla a vstala z postele. Moje kroky následovaly do koupelny, kde jsem z kohoutku pustila studenou vodu a opláchla si obličej. Začala jsem si čistit zuby a přemýšlela jsem nad vším co se teď děje. Napřed ta celá věc s Lucy a Maxem, teď do toho všeho ještě Ryan. Byl zničený. Už jenom z toho pomyšlení na to jak včera vypadal mi bylo smutno.
Nechala jsem na sobě mikinu ve které jsem i spala a tepláky vyměnila za džíny. Vlasy jsem nějak učesala a s malováním jsem neztrácela čas. Obula jsem si oblíbené tenisky a na záda si hodila kabelku ve které jsem měla nějaké učebnice. Z nabíječky jsem vypojila mobil který jsem přes noc nechala nabíjet a opustila svůj pokoj. Stlát si postel by nemělo smysl protože je všude okolo nepořádek.
Nesnídala jsem, jen jsem si uvařila čaj který jsem si nalila do termosky a vzala s sebou. Sofie už čekala nachystaná a když mě viděla, už ani nic neříkala, ale svůj znechucený pohled si odpustit nemohla. Ignorovala jsem to, stejně jako to,co si o mně budou myslet ostatní ve škole. To, jak vypadám už není hlavní věc, která by mě trápila.
Před domem jsme musely chvilku čekat, vyzvedávala nás Alex, protože řidič měl dovolenou a já a řízení nejsme kamarádi.
Alex má stejně starou sestru jako já a dokonce chodí do stejné školky, takže jsme je tam vyhodily a jely do školy. Když ty dvě vystoupily, bylo najednou v autě velké ticho.
"Co Thom?" Zeptala jsem se s obavou, že v ní vyvolám nějaké smutné emoce, ale ona byla klidná.
"Včera jsme byli spolu, ale jako kamarádi chápeš, je to takhle mnohem lepší. Potřebuju ho, ale nepotřebuju vztah. Navíc se takhle budeme dlouho bavit." Řekla a můžu říct, že se i trošku usmála. Jasně, že ji to pořád trápilo, ale byla šťastná i tak a to je hlavní.
"To jsem ráda. Taky myslím, že je to takhle lepší." Usmála jsem se a ona mě chytla za ruku.
"Co ty a kluci?" Vybalila na mě otázku kterou jsem nečekala ale nebylo těžké na ni najít odpověď.
"No nic, co by mělo být. S tím vším co se teď děje ani na nic takovýho nemám náladu." Řekla jsem a ona chápavě přikývla. Potom začala mluvit o nějakých věcech skrz školu, ovšem to jsem vnímala jen na půl. Znovu jsem přemýšlela nad celou tou věcí s Ryanem.
To už jsme ale přijížděli na parkoviště u naší školy a moje oči automaticky začaly hledat skupinu roztleskávaček. Musím si na Lauru pořádně posvítit. Stála tam mezi svými a vůbec nevypadala, že ji něco trápí, smála se něčemu svým blbým smíchem jako vždy. Ovšem jakmile spatřila, že kolem prochází Ryan, nasadila smutný výraz. Jenže to on neviděl, byl úplně mimo realitu a nevnímal nic.
"Proč na ni tak zíráš?" Zeptala se Alex a když jsem se na ni otočila, viděla jsem její nechápavý výraz. Vůbec jsem si neuvědomila, že pořád sedíme v autě a já už asi dvě minutu koukám na Lauru. Taky jsem byla mimo realitu.
"Nic" odpověděla jsem a vylezla z auta.
"Cassidy dělej. Poslední dobou jsi jak vyměněná. Tu mikinu jsi měla včera a i den před tím. Nic nejíš a ještě k tomu tu holku pronásleduješ jak posedlá." Řekla a zastavila mě.
Měla pravdu. Od té doby co mi Ryan sdělil tu super novinku se moje problémy začaly akorát hromadit.
"Jenom mám stres kvůli škole" zalhala jsem. Mohla by to být i pravda, protože moje známky se hodně zhoršily a pořád se kvůli tomu akorát hádám s rodičema. Ale to není to co mě až tak trápí.
"Jo jasně. A proto sleduješ Lauru." Řekla Alex a já si povzdechla, protože prokoukla přes moji lež.
"Já ti to řeknu až bude správný čas" odpověděla jsem. Nemohla jsem jí říct o co jde. Není to moje věc a Ryan určitě ocení když o tom bude vědět co nejméně lidí.
"Dobře, chápu tě. My o tebe ale máme strach víš? Ale pro nikoho z nás to teď není lehký.  Teda aspoň Lucy vypadá šťastně" řekla Alex a zadívala se na Lucy s Maxem kteří spolu ruku v ruce kráčeli do školy.
"Máš pravdu. Pro nikoho z nás to teď není lehký. Ale jsem v pořádku věř mi" usmála jsem se a objala jsem ji.
Když jsme vešly do školy, automaticky jsme zamířily ke skříňkám, kde jsem si každý den chystala učebnice. Dnes jsem ale zjistila, že polovinu z nich nemám. Koho to ale zajímá, že? Prakticky je to úplně jedno.
Za chvíli přišla Mia a s ní zbytek party. Když byli všichni nachystaní, mohli jsme vyrazit do třídy. Nenápadně jsem stiskla Ryanovu ruku na znamení toho, že se má držet. Nedával na sobě nic znát, ale já věděla jak mu doopravdy je. Byla jsem ráda, že vůbec dneska vstal z postele.
Když jsme dorazily do třídy, Mia, která sedí vedle mě vytáhla z batohu svůj notebook a pokračovala v psaní své práce. Zapojila se do nějaké soutěže skrz přihlášku na vysokou a je z toho hodně ve stresu. Celkově školu bere hodně vážně. Nevím, jestli na ni doma vyvíjejí nějaký tlak, Thomas má svou kariéru jasnou kvůli fotbalu a ona se mu asi chce vyrovnat.
Na druhou stranu ji ale obdivuju. Já třeba vůbec nevím co bude s mojí budoucností.
Od přemýšlení mě vyrušila učitelka, měli jsme biologii, my už jsme svoje projekty prezentovali, ale někteří pořád zbývali, takže jsem aspoň nemusela nic psát nebo tak.
Otočila jsem se na Ryana, bavil se s Jackem a něčemu se smál, kdybych o ničem nevěděla myslela bych si, že je všechno v pořádku. Třeba už je mu líp, ještěže má ty svoje kluky, vždycky mu zvednou náladu.
Když prezentování projektů skončilo, učitelka začala vykládat o výletu do přírody, který bude už příští týden. Všichni si na to stěžovali, ale já to brala aspoň jako malé rozptýlení. Jakoukoliv změnu prostředí uvítám. Tohle je den za dnem pořád to samé.