GIRLS

T H I R T Y - N I N E

Právě jsem běžela školní chodbou a v ruce držela Jackovo tričko. Hodina tělocviku je velmi ideální čas na pomsty. Myslím, že mi všechny roztleskávačky budou děkovat za to, že měly šanci vidět jednoho z nejhezčích fotbalistů z našeho týmu bez trička.
"Jonesová" slyšela jsem jak na mě někdo křičí a já se smíchem utíkala dál jako o život. Žádný ze studentů nevědel o co jde, takže se na mě všichni dívali jak na blázna. Ale myslím že si na tyhle moje vtípky už všichni zvykli, takže je už nic nemůže překvapit.
Už mi pomalu docházel dech z toho jak jsem se při běhu smála a zabočila jsem směrem k laboratořím, když v tom mi cestu zablokoval Ryan. Chytnul mě kolem pasu a zvednul do vzduchu, takže jsem se smála a kopala kolem sebe nohama, ale bylo mi to k ničemu. Hodil si mě přes rameno a já právě zjistila že je bez trička. Nevím jak jsem si jejich trička mohla splést. Celou dobu jsem byla zaměřená na Jacka, protože ten mi předvčerejškem schoval učebnice do biologie a já kvůli tomu za trest musela uklízet nějaký šutry v kabinetu. Jenže jsem si je asi spletla a chudák Ryan už trpí na moje pomsty.
Ryan si mě nesl přes celou chodbu zpátky do šaten a já se nemohla přestat smát tomu, jak se všichni nechápavě koukali. Když jsme došli do šatny, už byla prázdná, jen Ryan tam měl věci ve kterých cvičil. Vzal mi z rukou jeho tričko a oblékl si ho. Zastihla jsem sama sebe jak nedokážu přestat zírat na to jeho břicho. To je moje hrozná slabost, jenže naštěstí o tom nikdo neví.
"Co sleduješ?" Zasmál se Ryan a já se probrala.
"No tebe ne" řekla jsem a otočila se s tím že půjdu pryč. Najednou mě Ryan prudce chytl za ruku, otočil se mnou a já se najednou ocitla přitisknutá na zdi.
"Já bych řekl, že jo" řekl a navázal oční kontakt. To jak jsme byli blízko mě doslova vyvádělo z míry, ovšem jsem to na sobě nemohla nechat znát. Měla jsem svoji sebekontrolu už hodně vypracovanou.
"Nebudu ti brát tvoje iluze" řekla jsem a nasadila falešný úsměv. Chvilku jsem navázala oční kontakt, ale pak jsem se rychle otočila a utekla z šatny.
Měla jsem namířeno na oběd protože tam na mě holky čekaly. Po obědě jsme už neměli žádnou hodinu, takže jsem nikam nespěchala.
"Ahoj dámy" pozdravila jsem a sedla na židli u našeho stolu.
"Kde máš Ryana?" Řekl Thomas a podíval se na mě.
"Jak já bych mohla vědět kde je?" Řekla jsem nevinně a věnovala pozornost svému jídlu. Zase salát. Už musím přestat nechávat mámu aby mi vybírala jídlo.
"Beztak jste se spolu zdrželi na záchodech" mrkl na mě Max a smál se.
"Nejsem ty" odpověděl mu Ryan a sedl si vedle Jacka, na opačnou stranu stolu.
"No nekecej" řekl mu Max a já nad tím zakroutila hlavou.
"Jste jak malý děcka" řekla jim Alex "i kdyby tak vám do toho, co spolu mají, nic není"
Podívala se přitom na Thomase a já v jejích očích viděla smutek. On jí pohled opětoval a štěstí bylo že se na ně nikdo kromě mě nedíval. Nikdo jiný by to nepochopil, byla jsem jediná která o všem věděla.
"Jdeme" zvedla se po chvilce Mia a spolu s ní i já a Alex. Všechny nás zarazilo že Lucy zůstala sedět ikdyž už měla své jídlo snězené.
"Ty nejdeš?" Zeptala jsem se jí zmateně a Mia na ni nechápavě zírala.
"No, jdeme dnes s Maxem k němu a pak s ním půjdu na trénink" řekla Lucy a nasadila omluvný pohled.
"V pohodě" řekla Mia, nasadila úsměv a otočila se. Jenže já i Alex jsme věděly že to v pohodě rozhodně není. Měly jsme dnes u Alex dodělávat projekt do biologie. Tak asi má Lucy s Maxem svůj vlastní.
Než jsme se s Alex otočily a šli za Miou, kývla jsem místo rozloučení na Jacka a na Ryana. Zbytek mi pozornost nevěnoval.
"Nechápu jak nás mohla takhle vyměnit." Řekla Mia a málem jí ukápla slza.
"Tohle je důvod proč nechci kluka. Jak může být tak jednoduché odstřihnout ze života všechny a vyměnit je za nějakýho fotbalistu?" Přidala se Alex a taky jí skoro stekla slzička po tváři.
"Víte, možná bych vám měla něco říct" řekla jsem když jsme dorazily ke skříňkám a zhluboka se nadechla.
"Cokoliv hlavně ať se nedozvím že chodíš s Ryanem" řekla Mia a vzala si kabelku ze skříňky.
"Nejsi těhotná že ne" řekla Alex.
"Ne, to ne.. víte, to já jsem byla ta co řekla Lucy že ji Max chce a poslala ji aby si s ním promluvila. Chtěl to po mě Jack, protože chtěl aby byl jeho bratr šťastnej" vyklopila jsem ze sebe to co jsem jim už dlouho chtěla říct a doufala že se mi po tom uleví. Koukala jsem se do země protože jsem se nedokázala podívat do jejich očí.
"Cassidy, to my ale dávno víme" řekla Mia, chytla mě za ramena a tím mě donutila se na ni podívat.
"Cože? Jak?" Řekla jsem zmateně.
"Když jsem seděla v laborkách s Jackem, řekl mi že za to může on, a ty jsi mu pomohla. Říkal že jsi mu přišla smutná a nechtěl aby jsme na tebe byly kvůli tomu naštvané." Vysvětlila mi Mia a mě se oddechlo.
"Cassidy, nedokázaly bychom na tebe být naštvané. Jsi tady pro nás každý den. Ty tvoje vtípky a provokování kluků je to jediné, kvůli čemu se můžu zasmát" řekla Alex a společně s Miou mě obejmuly.
Tohle slyšet mi zvedlo náladu. Netušila jsem, že už to dávno ví. Čekala jsem že budou naštvané. Já jsem tak hrozně ráda, že mi zůstaly aspoň tyhle dvě.

Ahoj 🥰 říkala jsem si, že budu psát když jsou ty corona prázdniny, ale učitelky mě zásobovaly úkoly a zítra mě čeká písemka přes edookit, takže se učení nevyhnu✌🏻
Jak tohle vyřešili u vás?❤️