GIRLS

F O U R T Y

"Jenže já nechápu co si myslí, nikdo na ten výlet do přírody jet nechce, tak proč nás do toho nutí" řekla Alex a protočila očima. Byly jsme u Alex doma a projekt už byl hotový, takže jsme seděly na balkóně a pozorovaly západ slunce.
"To je ten výlet fakt tak hroznej?" Zeptala jsem se.
"No to právě nevíš o čem všem nám vykládali starší ročníky. Místo nějaké chaty se spí ve stanech, jsou tam všude mravenci, budíček v šest, jídlo co se nedá jíst a k tomu všemu žádnej signál" vyjmenovala všechno Mia.
"To zní jako ideálně strávený víkend" řekla jsem ironicky a Alex na mě hodila vyděšený pohled.
"Nejhorší na tom je, že rodičům nevadí, že tam nechci jet, prý bude aspoň chvilku klid" řekla naštvaně Mia. Mně by rodiče dovolili zůstat doma, myslím, že i Alex. Stejně jsou pořád jen v práci. Ale když musí jedna, tak jedeme všechny. Nemůžu nechat chudinku Miu někde v lese aby ji sežrali mravenci.
"Lucy pojede?" Zeptala jsem se a otočila se na Miu. Ta se ale dívala stále před sebe. Začaly se jí lesknout oči. Mrzí mě, že jsme ztratily Lucy, ale pro Miu to musí být utrpení. Znaly se od školky.
"Nevím. To záleží jestli pojede Max." Řekla Alex a mě bylo z reakce těch dvou jasné, že jsem zvolila špatné téma. Někdy je lepší neříkat nic. Mezitím co jsem se dívala na západ slunce a přemýšlela o Lucy, ty dvě se bavily o nové kolekci bot co má příští měsíc vyjít. Byla jsem mimo dost dlouho, dokud mi nezačal zvonit mobil. Zvedla jsem se a šla do pokoje, kde jsem mobil nechala. Byl to Ryan.
"Kdo to je?" Zeptala se mě Mia.
"Jen máma" odpověděla jsem. Ani jedna z nich neví o tom jak se s Ryanem po večerech procházíme po venku. Nevím co by si o tom myslely. A proč bych jim to vůbec měla říkat když mezi náma nic není, že?
Hovor jsem odmítnula a místo toho mu napsala zprávu. Nemůžu s ním před holkama mluvit.
Máš čas? Potřebuju si promluvit
Odepsal Ryan a já chvilku váhala jestli mám zůstat tady nebo jít za ním. Nakonec vyhrál on. Znělo to naléhavě a stejně už bych za chvilku musela domů.
Jsem u Alex, vyzvedneš mě?
Odepsala jsem mu a šla za holkama oznámit jim, že musím domů. Co vím tak Ryanovi právě skončil trénink a ze školy to je k Alex docela blízko.
"Co chtěla?" Zeptala se Mia a já chvilku nevěděla o čem mluví, ale hned mi došlo, že jsem vlastně mluvila s mámou.
"Říkala že musím domů, kvůli nějaké večeři nebo co" zalhala jsem a zkontrolovala na mobilu jestli Ryan už odepsal. Mrzí mě, že jim lžu, ale malinká lež nikomu neuškodí.
"To je škoda, tak zítra ve škole?" Zeptala se Alex a já kývla na znamení souhlasu.
Za pět minut jsem tam.
Odepsal Ryan a já se s holkami rozloučila, vzala si věci a šla na něho čekat dolů. Naštěstí má Alex balkón na opačné straně než je příjezdová cesta.
Nasedla jsem do auta a pozdravila Ryana. Vypadal poněkud zmateně a vyděšeně, začalo mi vrtat hlavou co se mohlo stát. Jen jsem se ho nechtěla ptát teď, když řídí. Bude se muset uklidnit.
Čekala jsem, že pojedeme k němu ale on zabočil úplně na druhou stranu a já se snažila přijít na to kam jedeme.
"Kam chceš jet?" Zeptala jsem se ho protože to ticho mě už zabíjelo.
"Chci ti ukázat jedno místo." Řekl a nic k tomu nedodal. Tak se nechám překvapit no...
Cesta nebyla dlouhá, trvalo to jen pár minut a už jsme byli v cíli. Bylo to na jednom velkém kopci ze kterého byl krásný výhled. Západ slunce už byl u konce ale i tak bylo pořád hezky. Ryan vystoupil z auta a já pochopila, že chce abych šla za ním. Koukal do dálky a nic neříkal, jeho pohled byl tak prázdný. Stalo se něco hodně špatnýho. Takhle jsem ho snad ještě nikdy neviděla.
Obejmula jsem ho a zaregistrovala jsem, že mu sklouzla slza po tváři.
"Ona je těhotná" řekl Ryan a moje srdce se zastavilo. Co?? Těhotná?!!!
"Cože?" Řekla jsem protože jsem nemohla a ani nechtěla uvěřit tomu co právě řekl.
Ryan už nic neřekl, ale podal mi svůj telefon na kterém byly zprávy které mu Laura poslala.
Musíme si promluvit
Ryane??!!!
Je to důležité
Jsem těhotná!!!
Nemohla jsem uvěřit svým vlastním očím. Jak se to vůbec mohlo stát, ta holka ho v podstatě znásilnila a ještě si nemohla dát pozor!
"Co mi na to řeknou rodiče? Dokážeš si představit, jak moc mě táta zabije? Tohle je konec s fotbalem, konec s kamarádama, se vším. A to můžu doufat, že se to nějak vyřeší a ona si to nenechá. Nemůžu být táta. Co vysoká? Co moje sny? Navíc tohle je ta poslední holka se kterou bych chtěl mít dítě!" Tekly mu slzy po tváři a to znamenalo, že je něco opravdu hodně špatný. Nedokážu si ani představit jak mu je. Tohle si nezaslouží nikdo, není to ani jeho chyba.
"Radši počkej a nikomu to neříkej. Vůbec bych té holce nevěřila. Co když si vymýšlí? A pokud opravdu těhotná je, nemusí to vůbec být tvoje" řekla jsem, protože tohle mi opravdu vrtalo hlavou. Některá část mě tomu prostě nemohla věřit.