T H I R T Y - S E V E N

1.9K 81 7
                                    

Ležela jsem na posteli a projížděla sociální sítě, jako každý večer. Na stole na mě čekalo učení, jenže k tomu se dnes určitě nedostanu. V poslední době nedokážu myslet na nic jiného než na to, co budu teď dělat, jak se z téhle situace dostat... Lucy a Max jsou spolu už několik měsíců šťastní, Thomas a Alex se rozhodli že budou kamarádi a já jsem opravdu hrozně šťastná, že se to splnilo.. Alespoň u nich dvou je to jako dřív... Zvláštní je že nikdo o jejich vztahu celou tu dobu nevěděl... Jenže Lucy a Max vypadají jako že spolu budou do konce života, on má oči jen pro ni, ona mu dává všechen svůj čas. Jsem za ně šťastná... Ale pořád se nedokážu smířit s tím že už to nebude jako dřív... Ti dva se osamostatnili a teď je naše parta jen o šesti členech.. Ztratit takhle nejlepší kamarádku by mrzelo každého.
Z mého přemýšlení mě vyrušil vyzvánějící mobil. Ryan. Zvedla jsem to a zahájila konverzaci svým typickým no?
"Ahoj beruško, potřebuju si s někým promluvit, měla bys čas?" Zněl opravdu smutně. Bylo jedenáct hodin. Rodiče by mi rozhodně nedovolili jít ven.
"Je jedenáct, nemůžu ven" řekla jsem s lítostí ale doufala jsem že mi to řekne do telefonu, abych mu mohla alespoň trošku pomoct.
"Já vím. A kdo říkal, že se jich musíš ptát? Víš, z toho balkónu by se dalo celkem slušně vylézt na střechu a ze střechy na zem. A přelézt plot ti snad nedělá problémy, ne?" Řekl a zasmál se. Slyšet ho se smát mi zvedlo náladu. Ten plán zněl šíleně. Nikdy jsem neutekla v noci z domu. Nejslušnější zrovna nejsem, ale nepřišlo mi to jako něco záživného, pořádně se vyspat bylo pro mě přednější. Jenže v poslední době jsme já a spánek nebyli moc kamarádi.
"Děláš si srandu žejo" řekla jsem s úsměvem. "Beztak bych spadla a zabila se, a ještě k tomu jsem nenamalovaná a umytá" měla jsem na sobě aktuálně kraťasy a tričko, moje každodenní oblečení na spaní, ale přes to i přehozenou mikinu, protože zas tak velké teplo nebylo a pod peřinu se mi nechtělo.
"To není rande kotě, a navíc nenamalovanou jsem tě už viděl. Obleč se a pojď, budu se na tebe dívat a kdyžtak ti zavolám záchranku jestli spadneš" řekl Ryan, ukončil se smíchem hovor protože to považoval za hotovou věc. Najednou jsem přišla na jiné myšlenky a to se mi líbilo, navíc to bylo docela vzrušující. Vlasy jsem si rozpustila z drdolu, místo kraťasů oblékla tepláky a obula první tenisky co mi přišly pod ruku. V pokoji jsem zhasla a postel ustlala tak aby to vypadalo že v ní ležím, kdyby náhodou přišli rodiče. Dala jsem mobil do kapsy a vylezla na balkon. Z balkonu jsem uviděla usmívajícího se Ryana, který se určitě nemohl dočkat až budu lézt na střechu a spadnu při tom.
Vylezla jsem na zábradlí do balkónu a vylezla na střechu. Problém byl teď v tom, abych neprobudila naše. Jestli jsem chtěla slézt nějakým rozumným způsobem, musela jsem přes místo kde mají ložnici a hned vedle obývák. Snažila jsem se co nejopatrněji abych nedělala hlasité zvuky. Už jsem skoro přelezla celou střechu, když v tom se v ložnici mých rodiču rozsvítilo. A sakra. Proběhlo mi hlavou a nevěděla jsem co dělat, jestli si toho nějak všimli nebo co. Hrůzou jsem se ani nehýbala a otočila hlavu na Ryana. Ten stál na místě a taky ho vyděsilo že se dole rozsvítilo. Snažila jsem se poslouchat jestli neuslyším jestli něco neříkají.
"Zlato, kde mám nabíječku? Vždyt byla na nočním stolku" řekla moje máma a já si oddychla.
"Nevím, vezmi si mou a hlavně už pojď spát" odpověděl můj polospící táta a za chvilku se zhaslo. To už jsem ze střechy mohla slézt na garáž a z garáže jsem seskočila na zem. Utíkala jsem k plotu a snažila jsem se ho přelézt. Brankou bych nemohla, vchody do domu jsou v noci uzavřeny.
Jak Ryan uviděl že se snažím marně přelézt plot, začal se mi smát, ovšem ne moc nahlas.
"Nesměj se a nějak mi pomož ty blbečku" zašeptala jsem naštvaně na Ryana a ten se smál ještě víc.
Nakonec na zíďku od plotu jako sportovec vylezl a pomohl mi nahoru. Potom jsme oba seskočili a vyrazili do nočních ulic naší čtvrtě.

Dneska trošku delší😊 počítejte s tím že kapitoly budou teď vycházet častěji, dokud mám nějakou inspiraci😁 děkuju za vaše komentáře u minulé kapitoly, moc si toho vážím!💖 luv ya

GIRLS Where stories live. Discover now