GIRLS

T W E N T Y - O N E

O 2 měsíce později

"Myslíš, že to vyjde?" Řekla s obavami v očích Lucy, ale já, Mia i Alex jsme byly bez obav.
"Já nemyslím, já vím." Opravila jsem ji a ona se zhluboka nadechla, asi aby se uklidnila.
"Musí to vyjít, makaly jsme na tom dlouho" řekla Alex a já jsem pozvedla obočí.
"Bylo to třicet minut" řekla jsem a Mia se začala smát.
"I to je na mě dlouho" řekla Alex a pokračovala v patlání umělé krve na Luciino koleno. Náš plán pro začátek války byl následující: Max má pro Lucy slabost, proto když bude dělat, že se zranila, bude jí chtít pomoct a odnese ji na ošetřovnu. My mu mezitím ukradneme klíčky od šatny, kde všechno oblečení kluků z Jackovy crew postříkáme voňavkou. A to hodně. Ti budou vonět, jako by na sebe napatlali vzorky všech voňavek z obchodu.
"Bacha, už jde" řekla Mia a Alex do ruky popadla lahvičku umělé krve, díky které rána na Luciině koleně vypadá fakt věrohodně.
Všechny tři jsme odběhly za roh, zatímco Lucy si sedla no podlahu a čekala na náš signál, by věděla kdy má začít křičet.
Já jsem stála za rohem a pozorovala Maxe, který se právě chystal odemknout klučičí šatny. Věděly jsme, že se vrátí, vždycky si zapomene pití.
Max si odemknul šatnu a vešel do ní. Počkala jsem než vyleze i s flaškou v ruce, a mávnutím ruky jsem dala signál Lucy, která jakože spadla na zem a chytla se za koleno, ze kterého jí tekla umělá krev.
"Au. Sakra. To bolí" začala nahlas naříkat a já musím uznat, že talent ta holka fakt má. Kdybych nevěděla, že je to jen jako, sežrala bych jí to.
"Lucy? Co se ti stalo?" Přiběhl k ní Max a nechal otevřenou šatnu, přesně podle plánu.
"Já... spadla jsem a odřela si koleno. Moc to bolí, asi budu muset na ošetřovnu" řekla a do toho začala fňukat. Ona je sakra dobrá herečka.
"Ukaž, pomůžu ti" řekl a chytl ji do náruče. Ona samozřejmě nezapomněla zakřičet "au" vždycky, když pohnula s kolenem. S ošetřovatelkou to máme taky domluvené, náš plán je dokonale promyšlený.
Hned, jakmile zašli za roh, vyběhly jsme s holkami směrem k šatně. Když jsme vešly dovnitř, očima jsem se snažila najít Jackovo oblečení. Měly jsme to rozdělené, já si vezmu Jackovo, Mia Maxovo a Alex Thomasovo. Rozdělala jsem lahvičku voňavky s vůní růže a co nejvíc jsem se snažila nastříkat Jackovo tričko. Když už pořádně nasálo vůni, přišly na řadu jeho kalhoty a nakonec boty. Na ponožky jsem samozřejmě nezapomněla. Voňelo to fakt hrozně. Stejnou voňavkou navoňely oblečení holky i klukům a já jsem byla pyšná na naši práci. Vymyšlené to bylo doopravdy dokonale.
"Rychle padáme, za chvilku se vrátí" řekla jsem a Jackovo oblečení srovnala tak, jak bylo před chvílí. Popadla jsem do ruky voňavku a počkala až holky vyběhnou z šatny, potom jsem zavřela dveře a klíče nechala v zámku. Hned co jsme zaběhly za roh, přiběhl Max a zamknul dveře, klíče si vzal do ruky a utíkal zpátky na hřiště. My jsme měly co dělat, aby jsme nevybuchly smíchy.

Snad to není divný 😂😂