2.

2.6K 121 6
                                    

Fallon se probudila do příjemného letního rána. Všechny svícny už pomalu dohasínaly, ničemu to ale nevadilo, protože venku už svítilo slunce. 

Líně se protáhla a vyskočila z postele. Zavolala svou komornou Henriette , která ji hned přišla pomoci s oblékáním. Fallon si vybrala světle červené šaty s nabíranou sukní. Když ji komorná doutáhla živůtek, zaklepal někdo na dveře. 

Dovnitř vešla služebná a hluboce se poklonila. "Má paní, Vaši urození rodiče si s Vámi chtějí promluvit. Očekávají Vás za půl hodiny za zámkem v zahradách." 

Fallon vzdychla. Určitě se bude jejich schůzka týkat včerejšího neurozeného chování. Přesně věděla, jak to celé bude probíhat. Fallon, jsi budoucí hraběnka, tak se podle toho taky chovej. Měla by ses učit dvornímu chování, tanci a dějepisu, zatímco ty lítáš se svým bratrem po lesích a vracíš se jako nějaká divoženka. Všechny ženichy tímhle chováním odradíš, nikdo tě nebude chtít a já ti to potom jenom připomenu. Jako by v hlavě slyšela matčina slova. 

Protože měla ještě hodně času, rozhodla se vydat ven hned. Třeba se ztratí a nebude muset na schůzku s rodiči jít. Před odchodem si ještě zavázala černé střevíce a na hlavu si nasadila svůj oblíbený slamák s zelenou mašlí vzadu. 

Podívala se do zrcadla. Musela uznat, že dnes vypadá jako dáma. Její červené šaty s korzetem obepínaly její pás, takže tak ještě lépe vynikla její dokonalá štíhlost. Komorná ji vlasy zapletla do dvou copů a potom je vlásenkami připnula tak, že teď celý účes vypadal jako zapletená korunka. 

Vyběhla zadním vchodem ven na zahradu. Na obličej ji šimraly sluneční paprsky. Slastně zavřela oči a naklonila hlavu ještě víc k obloze. Potom se vzdalovala od domu víc a víc, až došla k stromu, jehož kmen byl už tak široký, že mu muselo být alespoň dvě stě let. Opřela se o něj a svezla se do sedu.

Opět zavřela oči a zhluboka dýchala čerstvý vzduch. Jak jen to tady miluje! 

Cherbourg-en-Cotentin bylo opravdu krásné místo. Přístavní městečko se vším, co potřebovala. Byly tu  lesy, do kterých tak ráda jezdila, když potřebovala být sama. Bylo tu moře, louky, parky, které tolik zbožňovala. Byl tu její rodný hrad, ve kterém vyrůstala a taky tu byl její bratr, kterého nadevše milovala.

A teď ji chce nějaký Angličan, nějaký lord Cameron, kterého za celý život ani jednou neviděla odvézt přes moře do úplně jiného světa. Ne, to nikdy nedovolí. Nikomu nedovolí, aby ji ukradl život, který má, a vnutil ji nový.

Přemýšlením úplně zapomněla na čas. Když si uvědomila, že na ni čekají rodiče, vyskočila a s povzdechnutím se vydala do zámecké zahrady. Rodiče už ji očekávali v altánku, k jejímu překvapení s nimi byli Robin s Elinor.

To se otec asi hodně hněvá, když chce vynadat i bratrovi, pomyslela si Fallon. Neochotně došla až k nim a posadila se na volnou dřevěnou židli s květovaným polstrováním. Podívala se významně na Robina a on jí výraz oplatil. Teď to začne.

Jejich otec, hrabě Edward Duverger, nepříliš vysoký muž, po kterém obě děti zdědily oči barvy rozbouřené oblohy, se postavil a odkašlal si. Nejspíš jim chtěl říct něco opravdu důležitého.

"O vašem včerejším chování se ani nezmiňuji," začal přísně, Robin ani Fallon ho už ale nebrali vážně, protože podobná kázání měli poměrně často. "Chovali jste se nedůstojně a nepatřičně k vašemu věku i postavení."

"Jenom si užíváme života," procedila mezi zuby příkře Fallon. 

Edward se na ni odměřeně podíval. Jeho srdce ale krvácelo. Od té doby, kdy svou dceru zaslíbil s lordem Cameronem, šel jejich vztah od desíti k pěti. Fallon se teď k němu a jeho manželce chovala ostře a jedovatě. Zazlívala jim, že ji bez jejího vědomí takřka prodali do jiné země. Od té doby dělala naschvál všechno, co by je mohlo rozzuřit a její bratr s Elinor jí oddaně následovali.

Věděl že jsou Fallon a Robin rozmazlení. A taky věděl proč. Špatně je vychovali. Byli k nim moc hodní a báli se je potrestat. Teď už je ale pozdě.

Také chápal, že se Fallon hněvá, ale udělal to pro její dobro. William Cameron bude dobrá partie. Je bohatý, takže její dceru zajistí, až tady jednou s manželkou nebudou. A ještě jedna věc tak bude vyřešena. Až bude jeho dcera vdaná, nebudou se o ní moct ucházet další muži. Především lord Darrow, který o ni tolik usiluje... V Anglii bude Fallon v bezpečí. 

Edward chvíli mlčel ponořen do vlastních myšlenek, ale po chvilce pokračoval. Přemýšlel, jaká volit slova. Věděl, že tohle bude pro obě jeho děti obrovská rána.

"Zkrátka nebudu chodit kolem horké kaše. Elinor, drahé dítě, máme zprávy z Vašeho domova. Vaši rodiče Vás, Elinor, prosí, abyste se i s Robinem přestěhovali k nim Bordeaux. Přeci jenom jsou o něco starší než my a už sami nezvládají řídit panství. Doufají, že byste jim mohli pomoct."

Všichni se na něj dívali s vytřeštěnýma očima. "Bordeaux je až na druhé straně Francie," špitnul Robin. Edward věděl, co to znamená. Jeho děti se budou muset rozdělit. A to ještě netuší, že je plně rozhodnut poslat Fallon do Anglie. 

Elinor se podívala na svého manžela. Bylo vidět, že svádí vnitřní boj, jestli odjet za svými rodiči nebo ne. Nechtěla nevyhovět svým rodičům, na druhou stranu nechtěla opustit svou věrnou přítelkyni. "A nemohla by jet Fallon s námi?" zeptala se nakonec.

Edward vzdychl. Teď pravdu musí říct. "Fallon odjede do Anglie za svým snoubencem-,"

"To nikdy, otče!" vykřikla Fallon a postavila se na nohy. "Otče, tohle nemůžete udělat! Nemůžete mě provdat za cizího člověka, poslat mě do cizí země, oddělit mě od Robina," pokračovala a do očí se ji nahrnuly slzy, které se odvážně snažila zadržet. "K tomuhle mě nedonutíte. Zrušte to zasnoubení a-"

"To nikdy neudělám, dcero," přerušil ji Edward. "Navíc, William není cizí člověk, jeho otce jsem dobře znal,-" 

Tentokrát přerušila ona jeho. "Mě je úplně jedno, jak dobře jste znal jeho otce. Já jsem ho nikdy neviděla, vždyť já jsem ani nevěděla, že vůbec existuje!" vykřikla.

"Taky bychom tě mohli provdat třeba za Darrowa!" vykřiknul Edward. Všichni najednou zmlknuli a u stolu se rozhostilo ohlušující ticho. Nejvíce ohromená byla však Fallon. Přece jí nechtějí provdat za někoho takového, jako je Darrow!

Jacques Darrow byl mladý francouzský šlechtic, který se už tak dlouho ucházel o Falloninu ruku. Měl delší havraní vlasy a oči tak tmavé, až to vypadalo, že se v nich skrývá veškerá temnota světa. Byl krásný, urozený a bohatý. Nic víc by si snad dívka nemohla přát. A přesto Fallon zamrazilo vždycky, když mu pohlédla do očí. V jeho pohledu bylo něco zlého, krutého a nemilosrdného. Přestože měl stále úsměv na tváři, jeho oči byli ledově chladné. Fallon dobře věděla, že je bezcitný a nelítostný. 

"Otče, matko, tohle přece nemůžete! To Vám na ni vůbec nezáleží?" vložil se do debaty Robin. Edward už byl ale plně rozhodnut. "Zásnuby se rušit nebudou a basta," bouchnul pěstí do stolu. I když ho beznaděj dcery srážela na kolena, nehodlal to dát najevo. Teď nesmí couvnout.

Fallon se rozčileně zvedla ze židle. "Tak vám teda děkuju, že jste beze mě rozhodli o mém životě," převrhla zlostně židli a vydala se pryč z altánu.

Doběhla do svého pokoje. Zabouchla za sebou a zamkla. Rozčilením a zároveň zoufalstvím se rozplakala. Celý zbytek dne se bezútěšně dívala do stropu a přemýšlela o svém životě. 

Za jeden jediný den se jí úplně změnil život. Opustí ji bratr. Ona sama bude muset opustit svou milovanou Francii.

Takhle to ale nenechá! Není podřadný příslušník rodiny, nikdo nemá právo s ní zacházet, tak jak zachází. 

Nikdy se neprovdá za Williama Camerona. To radši uteče. 

OchránceWhere stories live. Discover now