19.

1.5K 99 11
                                    

Dívala se vyděšeně do jeho očí plných posměchu a jízlivosti. Rozklepala se ještě víc. Za celý svůj život zatím nepocítila takový strach. Za celý život nepocítila takovou touhu žít.

Stále ji držel čepel meče těsně pod bradou a ona věděla, že kdyby se jenom malinko pohnula směrem vpřed, mohl by se jí meč zapíchnout do krku. Bála se udělat jakýkoliv pohyb, polknout, nebo se vůbec nadechnout. Měla pocit, že pirát přibližuje čepel stále blíž a blíž jejími hrdlu. Nepřestával se u toho posměšně pošklebovat.

Náhle zbraní pohnul trochu dolů. Doufala, že meč odtáhne a ona se bude moci zase pořádně nadechnout. Mýlila se. Studená čepel ji sjížděla po nahém krku stále níž. Přiblížila se až na okraj jejího živůtku. V tu chvíli pochopila, co má v úmyslu.

Chtěla vykřiknout, nebo jakkoliv vzdorovat, ale její strach jí to nedovolil. Čepelí svého meče sjížděl stále níž a zanechával tam tak načervenalou rýhu po ostří zbraně. Potom se usmál a rozťal první tkanice jejího živůtku. Pak pokračoval stále níž k jejím ňadrům. Zděšeně se na něj dívala a on si její hrůzu očividně užíval. 

Najednou se za ním objevil jeden z námořníků, který si nebohé Fallon všimnul. Přiblížil se blíž a chystal se propíchnout pirátovi hruď. Už čekala na spasení a doufala, že každou chvíli projede pirátovými prsy zbraň.

Pirát však, jako by měl oči i vzadu. Jako by přesně věděl, co se na palubě za ním děje. Na poslední chvílí odrazil svou smrtelnou ránu a naopak on zasadil překvapenému námořníkovi vražedný úder. Námořník se ještě chvíli užasle díval, poté se však skácel k zemi mrtvý.

A přestože se jeho smrt zdála být úplně zbytečná, Fallon poskytla alespoň kousek drahocenného času. Začala po zemi couvat dozadu a snažila se stůj co stůj dostat ke svému ztracenému meči. Čas jí však nebyl příznivě nakloněn.

Pirát se hned otočil a s úšklebkem jí dohnal. Vyděšeně před ním začala ustupovat. Couvala po zemi stále dál, věděla však, že před pirátem nemá kam utéct.

Najednou však narazila do dřevěného zábradlí. V tu chvíli jí došlo, že se sama nahnala do pasti. Byla na úplné přídi, takže z obou stran jí obklopoval zátaras a před ní se spokojeně usmíval její budoucí vrah. Bezmocně zalapala po dechu. Byla v koutě. V koutě, ve kterém ji navíc vůbec nebylo vidět. Nikdo nevěděl, že je tady. Všichni mysleli, že je v bezpečí své kajuty. Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že se tu krčí a čeká na smrt.

Pirát se přiblížil ještě blíž. Čekala, co udělá. Nic jiného ji ani nezbývalo. 

Náhle si však všimla, že kousek vlevo za ním leží v bezvládné ruce jednoho mrtvého piráta meč. Najednou ji svitla špetka naděje. Kdyby se k němu dokázala nějak dostat, mohla by si svůj život zachovat. Stačilo by, kdyby se trochu odkulila a měla by ho v dosahu...

Přiblížil se až úplně k ní. Snížil se do sedu a surově ji chytl bradu rukou. "Neříkala jsi náhodou, že raději skočíš přes palubu, než abych se tě dotknul?" usmál se odporně a ukázal jí tak své ohavné zkažené zuby, které byly někde nahrazeny třpytícím se zlatem. Konečně na ní nemířil mečem. Teď měla šanci k úniku.

Podívala se za něj a úzkostí stáhla obočí. "Edmonde, ne!" vykřikla. Pirát se překvapeně otočil, protože si myslel, že za ním stojí někdo, kdo je připraven ho zabít. Přesně jak doufala. Ze všech sil, které jí zbyly, ho kopla do hrudi. Zakolísal, a protože neudržel rovnováhu, přepadl na své pozadí. Její výpad zřejmě vůbec nečekal. 

Neměla moc času. Neobratně se odkulila pryč směrem ke zbrani, kterou tak urputně potřebovala. Natáhla ruku, aby se jí mohla zmocnit. Ještě kousíček a měla by jí. 

Nedokázala to. Pirát měl mnohem víc síly než ona sama, a tak se hned zvednul a dohonil jí. Chytnul jí za nohu a přitáhl si ji k sobě. Ležela teď na zádech na mokré palubě a on jí opět mířil čepelí meče na srdce. V obličeji měl nesmírnou zlost. "Myslel jsem, že si s tebou užiju, děvko. Změnil jsem ale názor. Chcípneš tady a teď mojí rukou."

Zoufale šátrala rukou po meči. Věděla, že musí být jenom kousíček od její dlaně. Zkusila se posunout ještě kousek doleva. Modlila se ke všem svatým, aby si ničeho nevšimnul. Kdyby zpozoroval její záměry, odkopnul by meč daleko od nich a ona by tak ztratila veškerou naději.

"Takže vám není ostudné zavraždit nevinné děvče?" zeptala se ho na oko beznadějně. Ne, že by nevěděla, jaká bude jeho odpověď, nebo by jí to nějak mimořádně zajímalo, ale potřebovala nějak odpoutat jeho pozornost.

Drásavě se zasmál. "Ty asi nevíš, že my nemáme soucit, ani duši, že?" řekl. Jeho pozornost se však trochu oddálila a meč v tu chvíli nedržel u jejího hrdla tak blízko. Přesně to potřebovala. Znenadání se překulila doleva. Čepel jeho meče o ní pouze zavadila a na jejím hrudníku tak nezanechala moc hluboký šrám.

Konečně v ruce nahmatala rukojeť zbraně. Pirát se k ní přiblížil s jasným úmyslem zabít ji. Rychle vytrhla meč z bezvládné ruky mrtvého muže. Zavřela oči a po paměti zbraní ťala proti pirátovi. Cítila, jak se mu zapíchnula do hrdla. Vůbec nečekala, že meč projede jeho tělem tak snadno. 

Otevřela oči. Stále se nad ní tyčil, ale meč mu vypadnul z ruky. Díval se na ní zlostně, překvapeně a nevěřícně. Potom však všechny city v jeho očích opadly, a vystřídala je mrazivá strnulost smrti.

Bez jediné známky života se zhroutil na zem vedle ní.

OchránceWhere stories live. Discover now