9.

1.7K 94 6
                                    

Vystrašeně se k němu snížila. Rukama si zakrýval zkrvavený nos, ze kterému mu stále vytékal proud krve. 

"Edmonde, prosím tě, odpusť mi to! Tohle jsem nechtěla!" řekla mu vylekaně. Ještě před chvíli by ho nejraději uškrtila, protože na něj měla strašnou zlost. Doopravdy mu ale ublížit nechtěla. 

Zaklonila mu hlavu a tiskla jeho kořen nosu, dokud krev nepřestala téct. Naštěstí měla s rozbitými nosy zkušenosti. Nespočetněkrát ho ošetřovala Robinovi, aby se pak rodiče nic nedozvěděli. 

Přiblížila se nebezpečně blízko k němu a opět ji do nosu uhodil jeho levandulový parfém. "Asi jsem si to zasloužil, co?" usmál se Edmond, mezitím, co mu otírala kapesníčkem červený nos. Její ruce působily přímo léčivě. Tak opatrně ho ošetřovala, tak jemně se ho dotýkala, až ho z toho zamrazilo. 

Sklopila oči. "Zachránil jsi mi život. Vlastně nemám právo si na cokoliv stěžovat," dodala tiše. Její slova se mu zaryla hluboko do duše. Je mu vděčná, že ji zachránil. Kdo by také nebyl. Přesto mu jeho slova neprominula. "Fallon, prosím Vás, odpusťte mi má nešťastná slova. Nechtěl jsem je vyřknout a do teď mě to tolik mrzí!"

"Jejich pravdivost ale zapřít nemůžeš," dodala tiše. To nemohl. A kdyby se o to pokusil, nemluvil by upřímně. 

Zvedla se a on ji následoval. Rozhostilo se mezi nimi hrobové ticho. Nakonec ho přerušila Fallon. "Moji rodiče na mě čekají. Asi je to důležité, když Damien tolik vyváděl," odbočila od tématu. "Doprovodíš mne?" Edmond přikývl a podržel ji dveře.

Přestože se zdála být krize zažehnána, Fallon na jeho slova nezapomněla. Myslí si, že jsem rozmazlená, tesknila. I Edmond věděl, jak na ni jeho slova zapůsobila. Proklínal se za to, že nemohl držet jazyk za zuby. Přestože to byla pravda, chtěl je vzít zpět. 

Vstoupili do malého předpokoje. Fallon přešla k dalším dveřím. Vydechla a zaklepala. Ani nečekala, až ji někdo vyzve dál a rovnou vešla do pokoje. 

Vstoupila do prostorné odpočívárny. Nalevo stál zapálený krb, vpravo se rozprostíral obrovský zdobený gobelín. Uprostřed bylo několik lenošek, v jedné z nich seděla Edith a dívala se nepřítomně do praskajícího ohně.

"Chtěli jste mě vidět, maminko?" upozornila na sebe Fallon. Edith sebou vystrašeně trhla, jako by se probrala z transu. "Fallon!" vyskočila z lenošky a přispěchala za svou dcerou. Pevně ji objala. Překvapená Fallon ji nebyla schopna objetí oplatit. "Co nám to děláš, holčičko naše?  Proč jsi celá mokrá?" 

Potom se od své dcery odtrhla a přeběhla ke dveřím vedlejšího pokoje. "Edwarde, pojď sem! Fallon je tady! Vrátila se!"

Fallon jen protočila očima. S Robinem se ztráceli do lesů skoro každý den. Pokaždé bylo jejím rodičům úplně jedno, že jsou jejich děti celý den pryč, a že přijíždí jenom na oběd a na večeři. Netušila proč z toho dělají najednou takové divadlo. Vždyť přeci nemohli vědět, že se chystala utéct pryč přes půlku Francie k Robinovi. Nemohli přeci vědět, že se chystá utéct, aby ji nemohli poslat do Anglie k jejímu snoubenci. Nebo snad ano? Stihl jim to už Edmond říct?

Z vedlejšího pokoje hned přiběhl její otec. Vypadal rozzlobeněji, než kdy jindy. Co se tady, u všech čertů, děje? pomyslela si. Proč jsou všichni najednou tak rozlícení? "Jak ses mohla opovážit utéct!?" vyjekl na ní. Cítila jak pomalu bledne. Tak přeci jen to věděl. Edmond ji zradil. Vždyť jí jasně říkal, že ji neprozradí! "Teď je se vším konec," pokračoval Edward. "Nikdy už sama nevyjdeš z tohoto domu! Nikam se už sama nehneš ani na krok!" křičel.

"Pane, Fallon ale neutekla. Jenom jsme se spolu byli projet na koni. Ukazovala mi okolí Cotentinu a krásy Francie," ozvalo se za ní. Vyděšeně se otočila. Přímo za ní stál Edmond. Strašně se ho lekla. Byla si jistá, že zůstal v předsálí.

Najednou však, jako by se jí ulevilo. Edmond se jí zastal. Lhal kvůli ní, jenom aby neměla malér. Nebyl to on, kdo ji zradil. 

Proč jí na tom vůbec záleží? Vždyť je to jen její strážce, který ji bude omezovat život a brát ji svobodu. Vždyť ho dnes ráno poprvé potkala, a to ještě nevěděla, že je to její ochránce. Vždyť se s ním doopravdy seznámila teprve před několika hodinami. A přesto už ji za tu krátkou dobu stihl zachránit život...

Edward však úplně běsnil. Přiběhl k Edmondovi a ukázal na něj ukazováčkem. "Lžete!" vyprskl na něj. "Nechápu, proč se snažíte moji dceru hájit, když tak sprostě lže! Mělo by to být naopak, to od Vás bych se měl dozvědět, že se moje dcera pokusila utéct!"

Fallon pracoval mozek na plné obrátky. Jak se to její otec, u všech všudy, dozvěděl? Od koho, když ne od jejího ochránce. "Otče," začala pomalu. Bála se, aby ji v návalu vzteku něco neudělal. "Kdo Vám řekl, že jsem se pokusila o útěk?"

"Přestaň se vymlouvat, Fallon!" vykřikl Edward. "Náš podkoní mi to poslušně nahlásil, když tady toho nikdy jiný nebyl schopen. Myslíš, že mu to nedošlo? Viděl tě z cestovní brašnou nasedat na Krystal a odjíždět pryč. Za deset minut za tebou vyjel Edmond. Myslíš, že jsme všichni úplně hloupí?" křičel na ni. 

"A vy," obrátil se znovu na Edmonda, "jestli mi ještě jednou zalžete, nebo uděláte cokoliv proti mé vůli, nechám Vás popravit!" 

Všichni včetně Edith se na Edwarda vyděšeně dívali. Ten teď chodil po pokoji sem a tam a hluboce dýchal. Nechtěl na svou dceru tolik křičet, ale rozčílila ho natolik, že se prostě neudržel. 

"Fallon," otočil se zpět na svou dceru a mluvil už o poznání klidněji. "Je mi to moc líto, holčičko, ale jinak to nejde. Už jsem nechal dát rozkazy, aby připravili loď, která tě převeze do Anglie. Za týden, až bude loď nachystaná se vším všudy, vyjedeš za svým snoubencem. Edmond tě bude doprovázet."

Fallon chvíli trvalo, než jí došlo, co že to její otec řekl. Dívala se na něj s vytřeštěnýma očima a pomalu zpracovávala jeho slova. "Otče," začala, připravená se hádat, ale Edward ji přerušil. "Žádné odmlouvání, Fallon. Tahle cesta už nemá jiné řešení."

Chtěla na něj skočit a bušit mu pěstmi do hrudi, aby tohle všechno zrušil. Chtěla se mu vrhnout k nohám a prosit, aby vzal své činy zpět. Dobře si uvědomovala, že nic z toho by nepomohlo. 

Její osud byl zpečetěn.

OchránceWhere stories live. Discover now