35.

1.4K 94 13
                                    

Seděla na koni před svým únoscem. Rukama jí pevně objímal a nedovolil jí tak ani se pohnout. Jeho železné sevření jí téměř nedovolilo dýchat.

Přesto se s ním snažila ze všech sil bojovat. Ošívala se a zkoušela se vymanit z jeho moci. Neměla proti němu však jedinou šanci. Byl skoro jednou tak veliký, statný a svalnatý, zkrátka jako ze železa. Ona proti němu byla jako hadrová panenka. 

Ujížděli už poměrně dlouho a ona věděla, že musí něco udělat. S každou další vteřinou se dál vzdalovali. S každou další ubíhající vteřinou bude těžší se vrátit.

Náhle v dálce uviděla několik dalších jezdců. Bylo jich alespoň deset. Blížili se stále k nim. Jeden z nich náhle zvedl dlaň a gestem ruky zastavil ostatní muže. On sám kopl svého koně do slabin, aby rychleji dojel k Fallon a jejímu únosci.

Jezdec, před kterým dívka seděla, naopak přitáhl svému koni uzdy a zpomalil. Náhle vycítila svou příležitost. Jelikož už kůň nejel tak rychle, mohla by teoreticky seskočit, bez toho aniž by jí zvíře rozdrtilo lebku nebo zlámalo vaz. 

Odhodlala se. Bylo to riskantní, ale co mohla dělat? Náhle se předklonila a zahryzla se muži před sebou do ruky. Bylo to pro něj tak nečekané, že vyjekl a trochu povolil své sevření. Teď, a nebo nikdy, dodala si odvahy. 

Když už ji muž bezprostředně nesvíral, svezla se po koni dolů a těžkopádně dopadla na zem.  Byla volná, ale na jak dlouho...Rozběhla se a běžela, jako by na tom závisel její život. Vlastně tomu tak bylo.

Náhle jí zezadu chytil za vlasy. Vyjekla a snažila se uniknout mu. Jak mohla být tak naivní a myslet si, že uteče vojákovi na koni? 

Začala se s ním prát jako kočka, ale přestala, když jí na krku zastudila ostrá čepel meče. Přestala se snažit a chytila muže oběma dlaněmi za ruku, kterou jí tiskl meč ke krku. Přerývavě oddechovala a až moc dobře si uvědomovala ostří zbraně na svém hrdle. Jediným pohybem by ji mohl chladnokrevně zabít. Modlila se, aby to nebyl jeho záměr. 

"Holka bláznivá," ulevil si a odtáhl od ní meč. Současně ji však chytil tak, aby mu nemohla uniknout a vydal se s ní směrem, kterým původně jeli. 

"Pane, máme tu holku," ozval se náhle a Fallon si uvědomila, že mluví na muže, kterého zdálky viděla přijíždět. "Nejsem si ale jistý jestli je to ona," pokračoval. "Nevypadá moc jako šlechtična."

Náhle zastavil a ona tak vycítila další příležitost k útěku, takže se začala znovu prát. Hrubě ji zkroutil ruce za zády, až vyjekla.

"Davide, opovaž se lady Duvergerové ublížit," ozval se muž, ke kterému ji voják dotáhnul.

Zalapala po dechu. Ten hlas znala...

Rychle vzhlédla. A pohlédla do očí svému někdejšímu známému.

"Jacqu?" dokázala ze sebe vypravit a chvíli jenom zmateně třeštila oči. "Jacquesi Darrowe, co má tohle, sakra, znamenat!" rozkřikla se. Nikdy by jí nenapadlo, že se za tímhle hloupým divadlem bude schovávat právě on.

Byla hrozně rozzlobená, takže sebou začala házet, aby se uvolnila a mohla se na Jacqua vrhnout. Muž, který ji stále ještě držel, ji však ještě víc zkroutil ruce za zády, takže opět vyjekla a musela přestat. 

"Davide, okamžitě jí pusť!" zahřměl Jacq, když viděl, jak Fallon zkřivila obličej bolestí. 

Náhle byla volná. Okamžitě vystartovala a rozběhla se pryč. Její zápěstí hned chytila něčí ruka, tentokrát však patřila Jacquovi. Přitáhl ji zpátky, až do něj narazila. 

Vyděšeně vzhlédla. "Co po mě chceš, Jacqu?" zašeptala. "Chceš mě zabít? Proto si mě nechal unést?"

Jeho ruka se okamžitě objevila na její tváři. "Drahá, co to říkáš? Nechci tě zabít. Miluji tě! Chci tě za manželku."

"Já jsem vdaná, Jacqu!" vykřikla.

"To však není nepřekonatelné," odvětil. "Až moji muži zabijí tvého manžela, budeš zase volná."

Vykroutila se mu. "Blázne!" vykřikla. "To nemůžeš udělat!"

Překvapeně na ni pohlédl. "Copak tobě na tom Angličanovi záleží?" zeptal se ohromeně. 

Měla sto chutí mu vrazit políček. Místo toho jenom zlostí zatnula zuby. "Miluji ho," zašeptala. "Jestli ho zabiješ, nebudu váhat a zabiju se taky, protože bez něj nemůžu být."

Viděla, jak se v jeho výrazu mihla zlost. Pak se napřáhl a uhodil jí plnou silnou do tváře. Odlétla od něho a spadla na zem. Položila si ruku na tvář, která ji ihned začala pálit. Ucítila v puse krev.

"Ty náno hloupá!" vykřikl a vyrazil k ní. "Co si o sobě myslíš?! Že tě potřebuju živou? Stačí mi, když podepíšeš oddací listinu, potom si klidně můžeš umřít, jako ten tvůj anglický manžel. Nepotřebuju tebe, ale tvůj majetek!"

Krčila se na zemi a zakrývala si obličej. 

Vždycky věděla, že je Darrow proklatý nelítostný mizera. Vždycky se však přesvědčovala, že někdo pod tou krutou slupkou se přeci jenom skrývá cit. Teď si uvědomila, že nic jako lásku nebo soucit vůbec necítí. Opravdu je to nelítostný člověk, který zabije každého, kdo se mu připlete do cesty.

Právě se jí chystal uštědřit další ránu, když k němu přiběhl jeden z jeho vojáků. "Pane, vyskytly se tu jisté potíže," oznámil mu.

"Jaké potíže!" zařval na něj Jacq.

Voják se snažil vypadat statečně, přesto bylo vidět, jak se Darrowa bojí. "Cameron má mnohem víc vojáků, než jsme přepokládali," kuňkal. "Odvrátil náš vpád a zvítězil na plné čáře. A teď už má nejspíš zamířeno sem."

Přestože byla tma, přísahala by, že vidí Jacquovi v očích blesky. Přišel k ní a surově ji vytáhnul do stoje. "Připravte jednotky do útočné pozice," rozkázal. 

Pak se s nelítostným výrazem otočil k Fallon.

"Uděláme to následovně," zašeptal. "Nejdřív zabijeme toho anglického mizeru a z tebe uděláme vdovu. Pak podepíšeš ten zatracený oddací list. A potom už se budeš moct jenom modlit, aby byla tvá smrt milosrdná."

OchránceKde žijí příběhy. Začni objevovat