Ochránce

42.

Pokaždé to bylo stejné. Běžela rozkvetlou loukou vyhřátou svítícím sluncem. Běžela a rukama pročesávala barevné květy vlčích máků a kopretin. Rozpuštěné vlasy jí vlály ve větru a ona si užívala tu nádhernou svobodu.

Náhle se ve stínu jedné vysoké staré lípy objevila postava muže. Na tváři se jí objevil oslňující úsměv. Rozeběhla se ještě rychleji a skočila manželovi do náruče. Něžně ji objal a vtiskl jí lehký polibek na čelo.

Pohlédl do jejích temně akvamarínových očí, usmál se a vášnivě přitiskl své rty k těm jejím. Náruživě ho objala a nechala se unášet touhou a vášní. On své polibky po chvíli přesunul na její krk. Jeho dlaně se přemístily na její záda a začaly jí rychle rozepínat knoflíčky na zadní straně šatů.

Když před ním stála celá obnažená, sám se svlékl. Usmál se na ni svým okouzlujícím úsměv, ze kterého se jí rozplývalo srdce, a naprosto něžně a opatrně jí zvedl do náruče a položil na zem. Znovu ji náruživě políbil.

Zavřela oči, jako by si právě tak mohla nejvíce vychutnat Edmondovu přítomnost. Vzpomněla si na svatební noc a na všechny noc, které následovaly. Edmond jí ukázal něco nového, něco naprosto výjimečného a nezapomenutelného.

Když oči znovu otevřela, strnula. Zalapala po dechu, vytřeštila oči, všechny svaly v jejím těle se napjaly. Nad sebou už neviděla svého manžela. Škodolibě a tvrdě na ni shlížela Jacquova tvář. 

Pokusila se vykřiknout, ale nešlo to. Hlas jí uvízl v hrdle. Jacq jí surově vzal za bradu a stočil její hlavu do leva, aby viděla, jaký výjev se tam skýtá.

Kousek od nich ležel na zemi Edmond. V hrudi měl zapíchnutý meč, z rány mu proudem tekla krev. Z úst mu taktéž vytékal karmínový pramínek. Díval se na ni ledovým strnulým výrazem, kterým nenaznačoval nic jiného, než to, že už si pro něj přišla smrt.     

Ne! pokusila se vykřiknout, ale nedokázala promluvit.

Jacq stočil její hlavu zpátky, aby mu viděla do obličeje. "Zradila jsi ho," zašeptal. "Zradila jsi ho, Fallon."

Z očí jí neovladatelně tekly slzy. Začala sebou zuřivě zmítat, aby se dostala z Jacquova sevření. Sevřel její bradu ještě pevněji.

"Fallon!"

Jacq vytáhl svou dýku a namířil ji k jejímu srdci. Zlomyslně se usmál a přitlačil.

"Fallon! Probuď se!" 

Chvatně otevřela oči a vzpřímila se. Zběsile lapala po dechu. Cítila, jak ji po zádech a hrudníku stékají pramínky potu. Prudce se kolem sebe rozhlédla, a když si uvědomila, že leží ve své posteli, došlo jí, že to byl jenom sen.

Jenom sen...

Noční můra. Noční můra, který k ní přicházela každou noc. Snad už tři týdny se každé ráno probouzela k smrti vystrašená, politá ledovým potem. Každé ráno se jí nepopsatelně sevřelo srdce a napadlo jí, jestli nemají její noční můry něco společného s Edmondovým osudem. Co když jsou její sny předzvěstí jeho smrti...

"Fallon, jsi v pořádku?" ozvalo se.

Až teď jí došlo, že na kraji její postele sedí Gwenyth a starostlivě se na ní dívá. "Hrozně si sebou házela, Fallon. Zase se ti něco zdálo?" strachovala se.

" Nic mi není," zalhala Fallon. "Jenom další zlý sen."

Gwenyth na ní stále nedůvěřivě hleděla. "Opravdu?"