Ochránce

6.

Fallon byl jasné, že teď už mu neuteče, přesto se ale neváhala jen tak vzdát. Pobídla Krystal ještě víc a jen doufala, že její klisna má dost síly ještě zrychlit.

Edmond věděl, že bude Fallon bojovat do posledních sil. Obdivoval její vytrvalost a odhodlání pokračovat, teď jí chtěl ale ukázat, že dnes zvítězí on.

Obejmul ji kolem jejího štíhlého pasu a přetáhl ji na svého Bouřliváka. Nějak ale nečekal, že se bude dál vzpouzet. Házela sebou jako chycené zvíře a nehodlala přestat. Edmond držel jednou rukou otěže a druhou ji, aby se mu nevysmýkla. 

Kvůli jejímu vyvádění ale dostal situaci z pod kontroly. Už se jen tak tak držel na koni a jeho chráněnka mu to opravdu neulehčovala. Nakonec už se neudržel a i s ní se zhroutil k zemi. Ještě měl tolik duchapřítomnosti, aby si ji za letu přehodil nad sebe, takže po spadnutí mu dopadla na jeho hruď. 

Otočil si ji, aby jí viděl do obličeje. Ležela mu teď v náruči a on se málem utopil v jejích tmavě akvamarínových očích. Sám nevěděl, jestli v nich vidí strach, překvapení nebo zlost. Možná od každého kousek. I ona mu chvíli hleděla do očí a stejně jako on v těch jejích hledala jakýkoliv cit. Chtěla vědět, jestli je na ní rozzlobený. Dobře věděla, že mu dal otec svolení ji potrestat. 

Jenže po chvilce jí to začalo být nepříjemné. Z Edmondova výrazu se rychle vytratil ten počáteční cit, s kterým na ni hleděl, a teď ho vyměnil chlad. Zkusila se postavit, ale nedovolil jí to. Chytil ji tvrdě za loket, až ji to zabolelo. Začala propadat panice. 

"Pusť!" žadonila. Přes její nelibost se jí do hlasu přimíchal strach. "Prosím, pusť. Bolí mě to!"  

Edmond pohlédl na svou ruku svírající její loket, a když pochopil, že dívka nelže, pustil ji. Rychle se zvedla. Napodobil ji a ještě chvíli na ni ledově hleděl. Sklopila zrak. Dala by cokoliv, kdyby věděla, co se mu právě honí hlavou. Nemohla si pomoct, ale nějakým zvláštním způsobem v ní vyvolával strach. Bála se, že ji udeří.

Nakonec z ní spustil pohled. "Musíme chytit koně," pronesl jenom a vydal se k Bouřlivákovi. Naštěstí ani Krystal neutekla daleko. Jenom spásala mech z nedalekého pařezu, stejně jako Bouřlivák. Edmond k němu došel a chytil ho pohotově za uzdu.

Byl k ní otočen zády. Fallon vycítila šanci k útěku. Možná už další příležitost mít nebude. Potichu se otočila a vyběhla od něj nejrychleji, jak dokázala. 

Jenže poté, co udělala první kroky, ji Edmond chytil. Hrubě jí zkroutil ruku za zády, až vyjekla bolestí, a přitiskl ji hrudí k jednomu ze stromů. Zmocnil se jí strašný strach. Co když mi ublíží? pomyslela si. Hrůzou se málem bála nadechnout, natož polknout.

Přiblížil se ještě těsněji. Naklonil svůj obličej k jejímu uchu. Cítila, jak se jeho jemné kaštanové vlasy otírají o její tvář. "Tohle jste dělat neměla, mademoiselle,"pošeptal jí do ucha. Okamžitě jí naskočila husí kůže. "Váš otec mi dal svolení Vás ztrestat."

To už se neudržela, a přes svou nelibost se rozklepala strachem. Určitě jí uhodí. Otec mu k tomu dal souhlas. Souhlasil s tím, aby ji mohl udeřit. Do očí se jí nahrnuly slzy. Čím jsem se provinila, že mě museli takhle potrestat? pomyslela si.

K jejímu překvapení tlak na jejích zádech záhy povolil a ruku měla najednou volnou. Jenže ona stále neměla odvahu se pohnout. "Oklepejte se trochu, milady, jste úplně špinavá," řekl. Nevěděla, jestli se jí to jenom nezdá, ale měla pocit, že v jeho hlase postřehla trochu citu. Opatrně se otočila, stále se ale bokem opírala o kmen stromu, a oprášila se od jehličí.

Edmond trochu poodstoupil a uvolněně se opřel o kmen jednoho ze stromů, přičemž si rukou podepřel hlavu. "Proč jste chtěla utéct?" zeptal se znenadání. "To je Vám moje přítomnost opravdu tak protivná?"

Fallon se na něj překvapeně podívala. Z jeho hlasu vůbec neznělo podráždění nebo zlost. "Nechci odjet do Anglie," špitla.

"Proč?"

"Protože mě tam chtějí provdat za nějakého starého ošklivého protivného lorda, který mě ani nebude mít rád a třeba mi bude i ubližovat," zašeptala. Stále se ho bála.

Edmond nadzvedl obočí. "Starého? Vždyť je lordu Cameronvi dvacet tři!" opáčil s  mírným úsměvem. "To jsou pro Vás všichni muži, straší Vašeho věku, staří?"

Nic neříkala. Překvapilo ji, že je její snoubenec tak mladý. Mnohem mladší, než čekala. Teď se tím ale rozhodně nechtěla zabývat. "A není to jedno?" opáčila nakonec. "Starý nebo mladý, vždyť ho vůbec neznám."

Jeho úsměv se ještě rozšířil. "Rád bych tu s Vámi dál pomlouval Vašeho snoubence," začal s lišáckým tónem hlasu, "ale lord Cameron je mým pánem, takže se obávám, že na jeho účet neřeknu nic, co by mu mohlo uškodit, nebo ho nějak znevážit."

Fallon náhle ztuhla. "Vy!" začala a odstoupila od něj. "Vy jste přijel na popud mého snoubence! Vy jste Angličan! Vždyť mluvíte francouzsky!" 

Edmond se rozesmál. "Ano jsem Angličan, ano mluvím francouzsky, jak jste si všimla, a ne, nepřijel jsem na popud svého pána a Vašeho snoubence, ale Vašich rodičů. Lordu Cameronovi to ale samozřejmě jenom vyhovělo." 

Fallon se strašně rozzlobila. Najednou z ní všechen strach opadl a zůstala opět jenom zlost. Začala pomalu couvat. "Jak si to představujete! Máte v úmyslu držet mě v zajetí, dokud se nesetkám s Williamem Cameronem?" vykřikla rozzlobeně.

"Nedržím Vás v zajetí," opáčil. "Pouze ochraňuji."

"Opravdu?" zeptala se líbezně. Párkrát sladce zamrkala a něžně se usmála. Zastavila se a ruce si dala v bok. "A nejste náhodou někdo, kdo mě má odvézt do Anglie klidně v provazech?" S rukama v bok dále postupovala dozadu. 

"Vy jste poslouchala za dveřmi," konstatoval suše. "Za to by Vám měl dát Váš urozený tatíček pěkný výprask." Najednou zpozorněl. Fallon stále couvala s vítězným výrazem dozadu. Už teď se ocitla nebezpečně blízko kamenitého potoka, který protékal za jejími zády.

Odtlačil se od stromu zpátky do stoje. "Ohlédněte se, mademoiselle," varoval ji.

Jenom se ušklíbla. "Abyste mě v mé nepozornosti mohl zase srazit k zemi, že? Tůdle! Ani náhodou."

"Fallon, stůjte!"

Neposlechla a s triumfálním výrazem stále ustupovala k potoku. Rozběhl se k ní, aby zabránil dalšímu neštěstí. 

Myslela si, že jí chce chytit. Otočila se a připravovala se vyběhnout. K jejímu překvapení se ocitla přímo na okraji řeky, podél které celou cestu jela. Pochopila, proč ji Edmond varoval.

Teď už ale bylo pozdě. Ještě chvíli kolísala na kraji řeky, ale nezvládla se udržet na jejím okraji.

Nakonec s pořádným žuchnutím spadla do vody.