17.

1.5K 100 12
                                    

Přecházela dopáleně přes místnost tam a nazpátek. Nevěděla, na koho se víc zlobí, jestli na Edmonda nebo na sebe. 

Nepřestávala si uvědomovat, že se chtěla nevědomky dostat na pirátskou loď. Ach, opravdu je piráti hodlají napadnout? Nebo si to Edmond jenom vymyslel, aby v ní zapálil plamen kajícnosti? Proč by potom však odcházel? Proč by odcházel, když jí chtěl potrestat? 

Najednou uslyšela výstřel dělové koule a její následní spadnutí do vody. Zůstala stát a málem se jí zastavilo srdce. Strašně se vylekala. Tak opravdu budou bojovat! pomyslela si. Její žaludek se najednou sevřel strachem. 

I jejich loď se dala do boje. Slyšela další a další rány. Některé pocházely od nich, jiné naopak z pirátského korábu. 

Náhle uslyšela strašnou ránu. Celá loď se lehce zakymácela. Věděla, že byli zasáhnuti a jenom se modlila, aby to jejich koráb vydržel a neklesnul ke dnu. 

Sedla si na postel a obejmula si nohy rukama. Neměla daleko k pláči. Je zamčená v kajutě na lodi, která se může každou chvílí potopit. Doufala, že tohle všechno brzy dobře skončí. 

Její prosby jako by byly vyslyšeny. Děla utichla a výstřely pominuly. Doufala, že celá jejich posádka je v pořádku. Vypadalo to, že boje ustaly. 

Neměla nejmenší tušení, jak moc se plete. Najednou totiž uslyšela z paluby další zvuky. A to možná ještě horší. Řinčení mečů, zděšené volání a bolestné výkřiky. Se zděšením pochopila, že válčení se přesunulo na jejich loď. Znamená to snad, že prohrávají?

Trnula strachem. Bála se, že piráti pozabíjí námořníky do jednoho, a potom si dojdou pro ní. Bála se o Sebastiena, bála se o Edmonda.

Najednou ji polil studený pot. Uvědomila si, že tam někde je i on. Edmond tam válčí na život a na smrt. Bije se tam a každou sekundu mu může někdo zasadit poslední ránu. A co když už neválčí? Co když už...

Málem se rozplakala. Uvědomila si, že kdyby Edmond už nikdy nespatřil světlo tohoto světla, nebylo by jí to lhostejné. Proklínala se za to, že její poslední slova k němu byla, že doufá, že ho někdo zabije. Co když se to opravdu stane?

V tu chvíli jí došlo, že ho přeci jenom nenávidí tolik, jak si namlouvá. Uvědomila si, že umírá strachy. Že se o něho bojí. Že se modlí, aby byl v pořádku a aby se mu nic nestalo. Až v tu chvíli ji došlo, jak moc jí na něm záleží...

On na palubě bojoval a bil se, zatímco ona seděla v podpalubí a čekala. Ne, tohle vyčkávání nesnese. Musí nahoru. Neuškodila by jim tak ale jenom? A mělo by to vůbec cenu? Vždyť by jí tam propíchnul první pirát, na kterého by narazila. Tahle nejistota ji však brzy zabije.

Stále ale byla v kajutě zavřená. Dobře slyšela, jak Edmond zavíral závoru na jejích dveřích, když odcházel. Přiřítila se k nim a zkusila, jestli jsou opravdu zavřené. Zkusila do nich zatlačit, ale nepovolili. 

"K čertu s tebou, Edmonde," zašeptala. Proč jí tam zavřel? Protože nechtěl, aby se toho všeho zúčastnila? Určitě věděl, k čemu dojde. Chtěl ji takhle chránit? Znamená to snad, že mu na ní záleží? Anebo to udělal čistě proto, aby splnil svou povinnost?

Začala na dveře hlasitě bušit. Věděla, že to bude k ničemu. Všichni námořníci jsou na palubě, nikdo jí neuslyší. A i kdyby slyšel, nebude mít čas jí jít otevírat. O to větší překvapení pro ní bylo, když uslyšela, jak někdo závoru zvedá. Otevřely se před ní dveře. Objevil se v nich Jamie. "Má paní, mám přísný zákaz Vás pouštět ven," zašeptal. Jeho hlas se chvěl hrůzou. V roztřesené ruce držel meč. Nejspíš to měla být její poslední ochrana. 

"Je v pořádku? Žije Edmond?" vysypala na něj plna obav.

Sklopil zrak. "Nevím," špitnul. Zdálo se jí, že se o Edmonda bojí, stejně jako ona. 

Prosmýkla se kolem něj. Než stihl cokoliv říct, vytrhnula mu z třesoucí se ruky meč. Držel ho tak slabě, že ho ihned pustil. Namířila mu jej na hrdlo. Vystrašeně se na ní podíval. "Jamie," začala, "nechci ti ublížit. Poslouchej mě, prosím. Jdi se někam schovat. Schovej se a počkej, až bude po všem."

"Co hodláte dělat, lady Fallon?" zeptal se roztřeseně.

Bylo jí ho strašně líto. "Jdu nahoru," pokusila se říct rozhodně a odvážně. Přesto z jejího hlasu zněla hrůza. Měla stejný strach jako Jamie. Možná ještě větší, jenom to zkoušela nedat na sobě znát.

Začal zmatkovat. Musela trochu oddálit meč, protože hrozilo, že se na něj sám nabodne. "Ne, má paní, to nemůžete! Slíbil jsem Edmondovi, že se Vám nic nestane! Že Vás nepustím z kajuty. Prosím, nedělejte to. Edmond říkal, že i kdyby všichni na palubě zemřeli, vy musíte přežít!"

"Jamie, udělej, co jsem ti řekla," stála si za svým. "O mě si nedělej starosti. Budu v pořádku. Nebudu se do ničeho pouštět, slibuju. Přísahám, že si dokážu s mečem poradit. Budu se umět bránit," přesvědčovala ho. 

Nakonec kývl. Možná jí věřil, možná věděl, že s ní nic nenadělá, ale souhlasil. Když odtáhla meč od jeho hrudi, poslušně kývl. "K Vaším službám, lady Fallon," uklonil jemně hlavu. Na nic nečekal a utíkal se schovat do spodnějších kajut.

Rozběhla se na palubu. Schody brala po třech, na posledním však zůstala stát. Stála skryta za dveřmi, neodvažovala se však vykouknout ven. Bála se, že tam uvidí Edmonda ležícího ve vlastní krvi. Modlila se, aby ho všichni svatí ochraňovali.

Vydechla, aby si dodala odvahy. Její dech se celý třásl. Ujistila se, že má při sobě meč a vykoukla zpoza dveří. Věděla, co má zhruba čekat, i tak jí ten pohled vehnal slzy do očí. Po celé palubě byli rozprostřeni vesměs námořníci a piráti, kteří mezi sebou válčili. Někteří leželi nehybně na zemi, obklopeni louží vlastní krve. 

Těkala po palubě očima tam a zpátky a pomalu se jí začala zmocňovat panika. Nikde ho neviděla. Dívala se po bojujících i po těch, kteří už nikdy oči neotevřou, ale nemohla ho nikde najít. Potom ho konečně spatřila. 

Stál na přídi a odvážně bojoval s jedním z pirátů. Stál zády k ní, takže nemohla moc dobře vidět, jestli je zraněný. 

Zezadu se k němu však blížil další pirát.

Srdce se jí najednou zastavilo.

Pirát pozvedl meč a chystal se mu zasadit poslední ránu. 

OchránceWhere stories live. Discover now