Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola čtvrtá

- Před několika minutami -

Naruto s rozšířenýma očima zíral nejprve do malé čtvercové krabičky potažené černým sametem a o vteřinku později již mezi prsty svíral kroužek, nejspíše z bílého zlata, patřící na ten jeden jediný prst. Do azurově modrých očí se mu v mžiku nahrnuly palčivé slzy, až musel popotáhnout a hřbetem dlaně si je otřít.

,,O-on..." vydechnul, ale hlas mu odumřel.

Skousnul si tvrdě spodní ret, znovu popotáhnul a sevřel pevně víčka. Prstýnek sbalil do dlaně a stisknul ji tak silně, až to vypadalo, že si chce kroužek zarazit hluboko do ní.

- FLASHBACK -

,,Řekli jste si s Fugakem něco nepříjemného?" vyzvídal okamžitě Naruto pozdě večer, když už se konečně ocitli zcela o samotě v jejich pokoji.

Madara se na něj překvapeně podíval.

,To to bylo až tak vidět?' pomyslel si.

,,Eh, ne. Nic důležitého. Proč?"

Naruto pokrčil rameny.

,,Vypadal jsi chvilkama úplně mimo. Jako kdyby si myslel na něco jiného a občas ti trvalo, než si odpověděl na nějakou otázku."

Madara k němu zezadu přistoupil a objal ho kolem pasu. Sklonil hlavu a bradou se opřel o mladíkovo rameno.

,,Mluvili jsme tak nějak o budoucnosti a... o jednom muži, kterého Fugaku potkal v Tokiu," vysvětlil mu.

Krátce zauvažoval nad tím, jestli má zcela popravdě odpovídat na všechny blondýnkovi budoucí otázky, které dozajista přijdou.

,,Budoucnosti? Jak to jako myslíš? Jako... že se máš brzo vrátit na svoje místo do Japonska?" zeptal se ho hned.

Cítil se tak uvolněně, když ho starší muž objímal. Tak chráněně. Bylo mu takhle tak strašně dobře. Nejradši by takhle zůstal do konce života.

,,Kupodivu na tohle přímo řeč nepadla, ale... rozhodně mám plánu se nějak v budoucnu do Tokia vrátit a převzít místo zase zpátky. Fugaku a jeho rodina mají díky tomu, že se takhle couráme po světě určitě práce nad hlavu."

,,Rozumím," pousmál se Naruto chápavě.

Nezaskočilo ho to. Vlastně s tím počítal. Jen doufal, že se nebude muset se svou rodinou tak brzo loučit, nebo aspoň že se jim bude moci zaručit, že je za nějakou dobu přiletí zase navštívit.

,,Vlastně se drze vměšoval do našeho soukromého života a zajímal se o to, zda si tě chci vzít, aby si pak po mě mohl převzít vedení," ušklíbnul se nakonec starší muž a šel s pravdou ven.

Blondýnek v tu chvíli mírně ztuhnul v jeho náručí a překvapeně vytřeštil modrá kukadla do ztemnělého prostoru před sebou.

,,Eh, c-cože?" vydechl a otočil se v jeho náručí, aby se mu podíval do obličeje.

,,No... jo," pokrčil Madara rameny a nechal ruce na mladíkově pasu.

,,A-a c-co jsi mu odpověděl?"

Narutovo srdce splašeně tlouklo. Ne snad proto, že by mu šlo o to zastoupit pak třeba Madarovo místo, což by stejně určitě trvalo ještě nějakou předlouhou dobu, ale spíš to bylo proto, že jenom pouhopouhá myšlenka na to, že by svůj vztah zpečetili jak se sluší a patří, se mu opravdu zamlouvala. Vůbec netušil, proč se mu poslední dobou do mysli vkrádají myšlenky na rodinný a spořádaný život.