Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola třicátá první

Ač to nikdo ze skupiny nedával najevo, potichu a sám pro sebe žasnul nad tím, v jaké spletici podzemních chodeb se to vlastně ocitnuli. Nejednomu z nich to připomínalo nějakou děsivou scénku z hororového filmu a jen čekali, kde se objeví nějaké zmutované monstrum lačnící po krvi, které je tu začne bezhlavě honit a zabíjet, aby si pochutnalo na kouscích jejich těl.

Fugaku zamračeně následoval několik mužů před sebou, ostatní šli vzadu za jeho skupinou, a přemýšlel nad tím, jak tohle všechno musel Hiruzen dlouho a napřed plánovat a jak bylo zatraceně možný, že se pod staveništěm nachází takovýhle labyrint!

Netušil, jak dlouho šli, ale dozajista to muselo být několik minut. Neodvažoval se vytáhnout z kapsy telefon a zkontrolovat, jestli je hovor s Tobiramou pořád zapnutý nebo jestli díky tomu, že jsou několik stop podzemí se díky nedostatku signálu vypnul. Což by byl tak trochu problém, protože zrovna momentálně nepotřeboval, aby sem i s Narutem dorazili dřív, než bylo nutné.

Muži vepředu se zastavili před jedněmi dveřmi.

,,Dál smí jenom Fugaku," promluvil jeden z nich rázným hlasem.

,,A my tu snad budeme čekat jako ve frontě?" odfrkla si polohlasem pro sebe Temari a tmavě zelenýma očima kontrolovala stěny, zda-li uvidí nějaký kamerový systém.

,,Ostatní nás budou následovat," ozval se jeden z mužů zezadu.

,,Nikam se bez nich nehnu," zavrčel Fugaku, ,,Buď tam půjdeme všichni nebo nikdo."

Nelíbilo se mu, že by se měli rozdělit. To nikdy nedělalo dobrotu.

,,Na tvým názoru tak nějak nezáleží," uchechtnul se další z mužů, ,,Buď vlezeš dovnitř sám a promluvíš si s Hiruzenem-sama tak, jak to očekává, nebo tohle všechno bude mít rychlejší konec, než byste všichni chtěli."

,,Jdi tam, zvládneme to," mrknul na něj Hashirama stojící kousek od něj.

Tmavovlasý mafián rychlým pohledem přelítnul skupinu, než s povzdechem přikývnul a přiblížil se ke dveřím. Stisknul kliku a s kupodivu klidným tlukotem srdce vstoupil dovnitř.

,,Fugaku! Konečně tě zase vidím! Už je to doba, co jsme se neviděli, když nepočítám to velmi, hm... zábavné zasedání," uvítal ho stařík sedící za stolem s pobaveným smíchem.

Jmenovaný na to nijak nereagoval a udělal krok dovnitř. Vnímal, že za ním vstoupili dva z Hiruzenových mužů, aby za ním zavřeli dveře.

,,Posaď se, udělej si pohodlí a řekni mi, copak tě sem přivádí."

,,Na vtipkování není vhodná doba ani místo, Hiruzene," zavrčel na něj, ale nabízenou židli přijal.

Možná teď ale nastala vhodná doba na to, aby konečně zjistil nějaké odpovědi na svoje otázky.

,,To máš možná pravdu," zasmál se stařík, ,,ale víš, že já se moc rád bavím."

,,K věci, Hiruzene."

,,No jistě, no jistě," mlasknul stále pobaven.

Hlava třetího největšího klanu mafie se natáhla levou rukou ke krásné zdobené skleněné karafě v níž se nacházela tmavě hnědá tekutina. Přitáhnul ji k sobě i se dvěma připravenými sklenkami a do obou nalil. Jednu po stole přisunul směrem ke svému hostovi.

,,Nemusíš se bát, není to jed," zasmál se znovu.

,,Nejsem tu proto, abych si tu s tebou povídal, moc dobře víš, proč tu jsem... Kde je Madara?"