Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola patnáctá

Naruto s naprosto nicneříkajícím pohledem sledoval, jak hnědovlasá žena spěšně balí několik nejnutnějších věcí do velkých tašek. Vzhledem k tomu, co se tu před pár minutami odehrálo a taky proto, že její dva synové byli už na cestě ze školního zařízení domů, nemohli jí tu prozatím nechat. Slíbili jí, respektive jenom Sasori, že jen co byt jejich muži vyčistí a zbaví se mrtvoly válející se v kaluži krve v obýváku, ihned jí informují a budou se moci nastěhovat zase zpátky, avšak dřív, jak zítřejšího dne to nebude.

Rudovlásek už lehce nervózně podupával u dveří, jelikož se jako jediný nabídl, že počká s ženou na její děti a odveze je do nejbližšího hotelu, kde stráví těch několik hodin, než se budou moci vrátit, a samozřejmě částku za pobyt uhradí, protože... protože i Madara to tak dělal.

Mezitím šedovlasý hromotluk se stále nemizejícím pyšným úšklebkem na rtech, kterým každých několik vteřin častoval blondýnka, domlouval s obyvateli vily možný úklidový výjezd.

,Ženská... ženská... ženská... Jaká kurva ženská?!' přemýšlel zadumaně modrooký mladík a zaraženě civěl před sebe.

Snažil se si vybavit všechny ženy, které měly kdy co dočinění s mafiánskou prací, ale ať se snažil sebevíc, nemohl na nikoho přijít. Jediné dvě ženy, které znal, a které se v těchto kruzích pohybovaly, byly právě Temari, která patřila do klanu Sabaku a Konan, která pod Madarou dělala už dvanáct let. Obě dvě z okruhu podezřelých ale ihned vyřadil. Něco mu totiž v hloubi duše napovídalo, že ani jedna z nich v tom nehraje roli. Proto mu z toho přemýšlení, jestli náhodou něco zase nepřehlédnul, vyrašily na čele hluboké vrásky, jak moc se mračil.

,Budu muset znovu projít ten seznam,' pomyslel si, ,Ale je možný, že v tom nemá prsty žádná, která kdy do styku s Madarou přišla... Může to bejt klidně nějaká, který zlomil kdysi srdce, nebo nějaká plátkyně nebo... argh, začíná to bejt akorát zamotaný!'

***

Uzumaki kráčel dlouhým krokem vedle statného hromotluka. Ruce měl zaražené hluboko do kapes a hlavu skloněnou mírně k zemi. Dohodli se se Sasorim, že než odveze ženu s dětmi do hotelu, oni mezitím půjdou pomalu napřed směrem k vile a on je někde po cestě nabere.

,,Máš výčitky?" probral ho ze zamyšlení Hidanův hluboký hlas.

Blondýnek zamrkal a zvedl k němu svůj azurový pohled, než jenom s opravdu jemňoulinkým úsměvem na rtech zavrtěl hlavou.

,,Ani v nejmenším. Zasloužil si to," odpověděl mu.

,,Tak proč se tváříš tak, jak se tváříš?" nakrčil šedovlásek zvědavě obočí.

,,Mluvil o nějaký ženský," vydechnul Naruto, ,,Že prej ti chlapi, co ho vytáhli na chodbu, aby mu domluvili, tak mezitím jednomu z nich někdo volal, že ta ženská už je na cestě."

Hidanovo obočí vylétlo ještě o něco výš.

,,Ženská, jo?" promnul si zadumaně bradu.

,,Nezlomil někdy nějaký ženský srdíčko, že by se měla chuť mstít?"

,,Ne. Nikdy si s ženskou nezačal."

,,Takže nebyla ani žádná plátkyně?"

,,To jo, ale ne v tom smyslu, na jakej narážíš, navíc... většina plátců tím, že odvede svou práci a tím, že se nějak vykoupí, dostane druhou šanci. Šanci na novej začátek. Proč by se za to někdo chtěl mstít?"

,,Kolik ženskejch pod Madarou dělá?" zasypával ho blondýn dál otázkami.

Aspoň nějak si zkrátí cestu.